TK Boltuka

Je oblíbenou tradicí, že zatímco lid dospává, kouká na pohádky, chroupá cukroví nebo ujíždí na návštěvy příbuzných, schází se oddíl na božíhodové dopoledne, aby se prošel Divokou Šárkou, nasypal něco zvířátkům a užil si trochu svátečního čerstvého vzduchu. I tentokrát jsme se úderem desáté hodiny potkali na chodníku před klubovnou a pod nejistým vedením (leč rychlým krokem) Karči a Matese vyrazili na procházku do lesů šáreckých. Po cestě nechyběly zastávky na cukroví, picí pauzy ani hromadné fotografování, jehož výsledkem je krásný záběr na údolí plné spadaného listí, v němž postává několik malinkých postaviček. Když jsme se dosyta prošli, popřáli jsme si štěstí a zdraví do nového roku a rozešli se do několika směrů vstříc dalším svátečním aktivitám.

A kdo že se letošní procházky účastnil? Přece Kubík, Julinka, Grimásek, Kuba, Vašek, Standa s Budulínkem, Cipískem a Zuzkou, Bára, Delfi s Ozzym a psem, Šiki s Aničkou, Roki, Karča, Mates, Týna s Ondrou a jeho ženou Kristýnou, MP3 s rodiči, Kladívko s rodinou, Verunka s Herodeskou, Milanem, Davidem a Vikinou.

Jak popsali Podzimky Berzeki a Ráma už víte, teď si můžete přečíst i verzi od Sáry, Zdendy a Kubíka.

V úterý jsme přijeli vlakem asi v 10 hodin večer, pak jsme jeli autem až do Leopoldova a šli jsme spát. Ve středu jsme hráli hry a měli jsme k obědu špagety! Ve čtvrtek jsme šli na Žofín a do Pivonických hor. V pátek jsme hráli hry u Čtveráků a byli jsme plavat. V sobotu jsme šli na Myslivnu a pak na vyhlídky a tam jsme lezli pod kameny a na kameny a byl tam móóóóc krásný výhled!

Hodnocení: 10 bodů z 10

Sára

V úterý jsme přijeli autem a připravili kuchyň k obývání (zatopit, udělat nahoře spaní…) Když ostatní později přijeli, pozdravili jsme se a šli jsme spát.

Ve středu jsme jen zahráli hru Šachy, ve které se používají kámen, nůžky, papír. Tuto hru jsme vyhráli 2:0. Ještě předtím jsme dělali všemožné práce. Po Šachách jsme hráli plížení na Signále – snažili jsme se dostat co nejblíž ke Karče - a poté jsme měli oběd. Po poledním klidu jsme připravovali věci na oheň. Večer jsme měli výborné buřty.

Čtvrtek byl [nemůžu přečíst] časným vstáváním, po kterém jsme autobusem vyrazili do Benešova. Z Benešova jsme šli přes naučnou stezku podél řeky Černé, z Černého údolí na Žofín a pak přes Pivonické skály do tábora. Ještě pře večeří jsme rozehráli večerní dostihy.

V pátek se hrály hry se Čtverákama a po obědě byl bazén v Borovanech, kde jsme se [těžko říct?] vykoupali.

V sobotu jsme se prospali a vyrazili po dvou částech na výlet. Já jsem šel přes Huťák až na Baroňák přes hutě – Terčí, [nemůžu přečíst], Stříbrné a Janovy. Na Baroňáku jsme se posílili a z Baron. jsme šli přes skauty do tábora.

Zdenda

Dne 27.10.2015 jsme se sešli na Hlavním nádraží u pokladen a vyrazili rovnou k 7. Nástupišti. Odtud nám jel vlak až do Českých Budějovic, kde jsme přestoupili a jeli do Kaplice. V Kaplici jsme jeli autobusem a poté auty s Brábou a Ježkem. Připravili jsme si spaní a šli spat. Dalšího dne jsme hráli spoustu dalších her jako třeba živé šachy nebo plížení. Ve čtvrtekjsme jeli do Benešova and Černou, odkud jsme poté šli přes Žofín, Smrčinu a Uhlišťský rybník až do tábora. V pátek jsme po hraní další partičky šachů vyrazili do bazénu. V bazénu to bylo super. Umyli jsme se, vycachtali a všeobecně mo užili. Všichni jsme šli unaveni spat. V sobotu jsme šli opět na celodenní výlet. Šli jsme přes Myslivnu a my jako vrcholové družstvo dale poté přes Janovy hutě, Kapelníkův rybník (ten byl moc hezký), Pohoří na Šumavě, restaurace Baronův most až do tábora. V neděli jsme se žalem v srdci jeli domů.

Kubík

 

Letošní vánoční výprava nás zavedla do brdských lesů v okolí Rožmitálu pod Třemšínem. Po poněkud zmateném začátku, kdy jsme se snažili najít správný bus, jsme bez problémů dojeli na správnou zastávku a to ve složení Karča, Šanti, Lucka, David, Kladívko, MP3 a Háta. V hájovně už byli Ježek s Majdou a Daisy a Standa s Cipískem a Budulínkem, kteří zrovna zapojovali kabely od baterky, abychom si jako správní mastňáci mohli svítit i v domě bez elektriky. Navečeřeli jsme se, zahráli si pár her a pak se šlo spát. V sobotu dopoledne jsme začali hrami, protože počasí nám odsunulo začátek výletu. Téma akce byly koledy, takže jsme hádali písničky, zpívali a povídali si o J. J. Rybovi, který žil v nedalekém Rožmitálu. Když se počasí umoudřilo, vyrazili jsme na Třemšín. Po cestě jsme zažili nečekané setkání s výletníky, kteří si vykračovali po cestě s flétničkou a foukací harmonikou a hráli koledy. Pozdravili jsme se a zapívali si několik koled. Potěšila nás i pochvala, že jdeme ven, i když je tak hnusně. Potom jsme pokračovali na Třemšín, kde jsme se podívali do kapličky a na zbytky hradu. Majda nás potom dovedla k partyzánskému bunkru. Při cestě zpět na hlavní silničku jsme se ještě zastavili u pěkné studny s vědrem, které sice bylo děravé, ale i tak se Davidovi podařilo jím polít Šanti. Poslední zastávkou byla turistická útulna, bývalá kaplička, kde jsou kamínka a cihlová podlaha a kde se můžou turisté schovat a ohřát při nepříznivém počasí. Potom jsme se vydali zpátky na hájovnu, kde už nás čekal oběd a Brába, který za námi také přijel.

Po obědě následoval čas na dobalení dárečků a vyrábění hvězdiček na stromek. Když skončily i poslední děti, šli jsme na chvíli ven a hráli štafetu s prskavkami. V tu dobu dorazili Kuba a Kubík, kterým se kapánek protáhla cesta z Rožmitálu. Následovala chlebíčková manufaktura, při které kromě slavnostního pohoštění vznikne i mnoho pokladů, například chlebíčky se šunkovým autíčkem, sýrový chrám Sv. Víta a tradiční několikapatrové jednohubky. Po večeři, ke které nemohlo být nic jiného než bramborový salát, nadešel konečně čas nadílky. Po rozbalení dárečků jsme se pustili do chlebíčků a cukroví, hrálo se Městečko Palermo a spát se šlo až okolo půl jedenácté, protože nikomu nedošlo, že už je vážně pozdě.

V neděli brzo ráno odjeli Standa s klukama, ostatní se po snídani, ke které byly chlebíčky od večera, vrhli na balení. Pak jsme vyrazili na procházku ven a zahráli si pár her na hřišti za hájovnou. K obědu jsme si dali pořád ještě dostatečné zásoby chlebíčků a pokračovali v úklidu. Část osazenstva se vydala na bus do Rožmitálu, zbytek postupně odjel auty. Výprava to byla jako vždy skvělá a už se těšíme na další!

Pozn.: Koho zajímá historie hájovny, kde jsme bydleli, ať se koukne sem: http://www.skautrozmital.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=36%3Atragicka-udalost-na-ddku&catid=30%3Athe-community&Itemid=37

Na podzimní prázdniny jsme se již tradičně vydali do naší táborové kuchyně v Novohradských horách. O průběhu výpravy vás nejlépe budou informovat právě vaše/naše děti.

Podzimky 2015
Přijeli jsme v úterý večer, vyndali jsme si věci, dojedli jsme si jídlo, vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát. Druhý den jsme se vzbudili docela brzy a my jsme měli denici. Bylo docela vedro (asi 30°C) a hráli jsme *KÁMEN *NŮŽKY* PAPÍR* BOMBA, bylo to docela dobrý, ale pořád jsme prohrávali. Potom jsme se opalovali a byl volný program. Další hra byla dobrá, šli jsme na Signál a tam nám Karča vysvětlila pravidla a plížili jsme se co nejblíže ke Karče. Pak jsme připravovali oheň a šli jsme spát. Ve čtvrtek jsme vstávali brzy, protože jsme šli na výlet. Vrátili jsme se asi ve 14:30, doobědvali jsme se a hráli jsme nějaké kartení hry. V pátek jsme šli ke Čtverákům a večer jsme šli plavat. V sobotu jsme šli na výlet, ale nevstávali jsme tak pozdě. Večer jsme hráli karetní hry. V neděli jsme vstávali pozdě, protože nás nikdo nevzbudil. Potom jsme se balili.
Ráma

Podzimky z pohledu nespolečenského ještěra
Na podzimky jsem plánoval jet už mnohokráta to hlavně za účelem zažití Novohradských hor jinak než coby poněkud upocených a přelidněných čtrnáct dní, na které jsem si zvykl během letních táborů. A také mne dost mrzelo, že své přátele z tábora nevídám častěji. Zajímalo mě, jak funguje užší kolektiv s netolika možnostmi. Inu a v neposlední řadě - podzimní krajiny jsou jednou z mých srdcových záležitostí.
Novohradky se mi odhalily v obou mých oblíbených podobách podzimu, neskutečně nádherné. Zalité slábnoucím sluncem a zářící oranžovými korunami stromů pod reklamně modrou oblohou mi připomněli nedávné výjevy z Norska; sychravé a mizící v mlze jako mdlé siluety evokovaly pohled do jiného světa. Opravdu moc jsem litoval, že po dlouhých úvahách jsem nechal doma skicák.
Soužití s necalými dvěma desítkami táborníků rozlišných velikostí bylo také nezapomenutelným zážitkem. Přiznávám, místy klaustrofobickým a na nervy lezoucím, ale ne, že bych si stěžoval. Koneckonců, zaprděný teplíčko v podkroví kuchyně mi kolikrát přišlo vhod.
Shrnuto a podtrženo, mé první podzimky byly nezapomenutelné a rozhodně ne poslední.
Skopojen a unaven,
Berzeki