TK Boltuka

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home Naše akce Výpravy
Výpravy

Dejmov 16. - 18. 9. 2016

Email Tisk PDF

Letošní první výprava nás zavedla do táborové kuchyně na Dejmov, kde přes léto táboří bývalé skautky. Vašek, Manka, Cipísek, Budulínek, Jirka, Siréna, Kabajz a Kubík se sešli v pátek na autobusáku na Knížecí, Ježek s Majdou, Zdendou, Verunkou, Davidem a Daisy dorazil, podobně jako Brába, rovnou na místo. Z dejmovských byl přítomen Jindra, který nám všechno ukázal a zdržel se až do sobotního odpoledne. Večer se sedělo a hrálo u ohně u hrobníka.

V sobotu byl na programu výlet na Zvíkov. Po cestě jsme nabrali Karču a pokračovali až na hrad. Tam jsme si prošli všechny místnosti a vyhlídky, nasvačili se a pokračovali dál. Po cestě začalo (zase) pršet, tak jsme se stavili na čaj v místním pivovaru. Ve zbytku cesty nás chytil ještě jeden slejvák, takže jsme si udělali pauzičku v budce na zastávce a zahráli si slovní fotbal. Po návratu do boudy jsme se převlékli do suchého a pochutnali si na polévce. Po poledňáku jsme chvíli hráli hry okolo stolu a protože se mezitím udělalo docela hezky, zvládli jsme nakonec i pár her venku. Po večeři Vašek vytáhl kytaru a hrálo se a zpívalo.

V neděli dopoledne jsme nejprve vyrazili na procházku po okolí, během které jsme si zahráli různé hry. Pak nás čekal úklid boudy, oběd, dobalení a vyhlášení bodování. Potom jsme vyrazili na zastávku a přes Písek dojeli až na Knížecí, kde si rodiče rozebrali děti a tím se letošní zářijová výprava uzavřela.

Aktualizováno Sobota, 08 Říjen 2016 16:04
 

Výprava 23. 4.

Email Tisk PDF
Po výletu na Plešivec jsem nadšeně čekal na 23. dubna, kdy Zuzka organizovala "rodinný" výlet na Okoř. Počet účastníků se neustále měnil, až 23. dubna se ustálil na ruzyňském "rodinném" jádru + třemi přespolními. Z Masaryčky jsem vyjížděl sám a v Ruzyni na poslední chvíli přibíhali Purkrábci (všichni), Pavlatovi (starší, Šárka dělala talentovky na FTVS a Michal?), Dvořáci (bez Matese) a Kladívko s mámou. Navíc jeden pes Dvořáků, jeden Kladívků, jeden Pavlatů. A v Kubé ještě dgogodobrman, velký jak ovce. Cestou volala Madla, která s Madlovic to měla do Otvovic blíž než do Prahy.
V Otvovicích jsme obhlédli z dálky domek Lucie Bílé (nic tak strašného a velkého) a vyrazili přes Zákolany, Budeč a další místa na Okoř. Cesta se držela časového plánu, stoupání nebyla až tak příkrá a kromě velmi vyčerpaných chlapců na vrcholu Budče žádná nepříjemná překvapení. Jen alergici pšíkali, psi pobíhali. "Bloudili" jsme jen jednou (cca 50 metrů), kdy - snad poprvé v životě - jsem na správnou cestu upozornil já.
Na Okoři jsme obsadili zahrádku u cukrárny, poslechli si pár písní staršího trampa (a Jirka nahlas, já v duchu jsme si zazpívali), dali si dortíky, kafe. Dvořáci a Paličkovi se na chvíli oddělili (popojeli kousek autobusem) a zdravé jádro přes Přílepy a pole směřovalo k Úněticům. Svah nad Černým volem se zdál schůdný (ale posledních pár desítek metrů bylo hodně příkrých). Viděli jsme přes pole vystupovat z autobusu oddělenou část výpravy, ale naše mávání a pískání neregistrovali.
Sešli jsme se v Úněticích před pivovarem a hospodou a společně oslavili, že jsme došli. Jako obvykle, ať lituje každý, kdo nepřijel (ať už byl na pracovním výletě v Budapešti, že Brabenče, nebo rodinné oslavě, že Votrubovi a Šimkovi a Šanti). Předpověď počasí vyšla, poprchávat začalo, až když jsme vyšli z hospody. S dětmi na viděnou na puťáku v květnu, s dospělými na vodě.

zapsal Krtek
 

Kontrola Fabiánovy zahrádky 19. 3.

Email Tisk PDF
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

Jednodenní březnová výprava pod Vaškovým vedením začala v sobotu ráno na autobusáku Na Knížecí, kde jsme se sešli ve složení Vaše, Karča, Roki s Kubíkem, Kuba, Kubík, Ježek s Vojtou a Madlenkou, Madla, Herodeska s Verunkou a Davidem a Kristýnka a Igor s Klárkou a Šimonem. Dojeli jsme do Příbrami a tam přestoupili/přeběhli na vlak do Bratkovic. Tam jsme se chvíli dohadovali nad vhodnou trasou a potom začali s výstupem na Plešivec. Po cestě jsme našli pěknou plošinku s ohništěm a opekli si buřty. Odtamtud už to bylo jen kousek na vrchol. Pak jsme se vydali na sestup. Párkrát jsme se vrátili, abychom trefili správnou cestu, která vedla kolem několika osad a dovedla nás až k Smaragdovému jezírku. Od jezírka to byl jen kousek do Lhotky, kde si udělali pauzu na čaj v hospodě. Potom jsme došli do Radouše na vlak, který nás dovezl na Hlavák, kde jsme výpravu rozpustili.

 

Hra po Praze 13. 2. 2016

Email Tisk PDF

Bývaly doby, kdy se pražské oddíly každý rok scházely buďto na Hru po Praze nebo na Mokasín. Od poslední hry ale uplynulo už pět let, a proto jsme se rozhodli, že je načase vzít to do svých rukou. Všechny plány a přípravy vyvrcholily v sobotu 13. února, kdy se v parku Maxe von der Stoela na Pohořelci sešlo 24 dětí z pražských oddílů a netrpělivě očekávaly začátek hry pojmenované Čtvrtý král. Po nezbytném rozdělení do skupinek následovalo Ježkovo povídání, při kterém dětem vysvětlit, že se právě ocitly v době protektorátu a přiblížil jim některé osobnosti a události. Následně se zpoza zdi vyřítil štábní kapitán Václav Morávek pronásledován gestapem. Po marném boji v obklíčení se zastřelil a děti pochopily, že poslední nadějí odboje se staly oni samy. Ve skupinkách, které byly pojmenované po výsadcích SILVER A, ANTHROPOID, OUT DISTANCE, ANTIMONY A BIOSCOP, dostali startovací obálku a v ní mapu mrtvých schránek i žijících kontaktů, díky kterým měli později objevit klíčové spolupracovníky radisty Františka Peltána, tzv. čtvrtého krále.

V této fázi se obcházela místa v oblasti Nového Světa (přímo Nový Svět, dále ulice U Kasáren a Kapucínská), Loretánského náměstí, Úvozu a již zmíněného parku MvdS. Zajímavostí je, že stanoviště u pomníku na bývalém malostranském dělostřeleckém hřbitově bylo v minulosti Morávkem, Mašínem a Balabánem využíváno jako mrtvá schránka. Děti se podívaly i na Prašný most k pomníku Václava Morávka, který nedaleko odtamtud padl. V umělecké škole na Pohořelci pak byla „nemocnice,“ kde ležela další pomáhající postava.

Tato fáze trvala přibližně do půl 2, kdy se na určených místech objevili klíčoví spolupracovníci Čtvrtého krále: Vladimír Krajina, Magda Rezková a dvojitý agent Paul Thümmel. Ti se pohybovali na vyhlídce u Strahovského kláštera, na Strahovském nádvoří u kostela sv. Rocha a na Hradčanském náměstí. Když skupinky postavy obešly, dozvěděly se, že cíl hry je na lodi, která kotví na náplavce za Strakovou akademií. Družinka, která nevěděla, pak v půl 3 otevřela SOS obálku, kde našla pokyny, jak se do cíle dostat.

Na lodi se skupinky setkaly se „čtvrtým králem,“ ve skutečnosti radistou Františkem Peltánem, který jim nad vysílačkou poděkoval za pomoc. Než bylo vyhlášeno umístění výsadků, děti i vedoucí si ještě poslechli, jaké byly osudy všech postav ze hry. Po této vzdělávací vložce nadešla dlouho očekávaná chvíle vyhlášení. Na prvním místě skončil BIOSCOP (Zdenda, MP3, Julča, další Julča a Adam), na druhém společně ANTHROPOID (Kubík, Prokop, Vítek, Eliáš, Šimon) a OUT DISTANCE (Vabuk, Hynek, Mýval, Kotvička, Nat, tedy jediná skupinka bez zastoupení někoho z Boltuky) a na třetím SILVER A (Oliver, Verča, Šanti, Břek) a ANTIMONY (David, Kladívko, Majda, Sára, Kryštof). Potom jsme se rozloučili a rozešli a ti, kdo potřebovali na druhý břeh, se ještě projeli lodí. Hra se moc povedla, nikdo se neztratil, počasí vyšlo a Boltuka může být radost, že uspořádala tak pěknou hru.

Závěrem se sluší sepsat všechny, kteří se na hře podíleli a kterým patří poděkování, že jsme to zvládli.

Kontakty: Brába, Zuzka, Míra, Šárka, slečna z Modrého kruhu

Klíčoví spolupracovníci: Buclinka, Vašek, Kuba

Gestapáci: Vojta, Míša, Buclinka + 3 pomocníci z Modrého kruhu a pomocnice z Káňat

Radista: Adam

Morávek: Honzík

Podpora bez kostýmů: Madla, Ježek, Šiki, Grimásek, Bára, Jirka

Koordinace: Karča

Půjčení školy – Lenka z Modrého kruhu

 

Hory 28. - 31. 1. 2016

Email Tisk PDF

První zádrhel letošních hor nastal vlastně ještě předtím, než se vůbec někam jelo. Spoj do Rokytnice byl totiž vyprodaný dřív, než jsme věděli, kolik nás vůbec pojede. Naštěstí se ale podařilo naskládat všechny účastníky výpravy do aut, takže ve čtvrtek večer před garáží z černého peugeota vystoupili Ježek, Majdalenka, Háta, Buclinka a Míša. Případní náhodní kolemjdoucí museli mít pocit, že vidí dvojmo, za několik minut se totiž ukázal úplně stejný černý peugeot, který tentokrát přivezl Standu, Cipíska, Karču a Šanti s Rámou. Už po cestě k chalupě bylo jasné, že vrstva sněhu je sice malá, ale o to záludnější, pekelně to totiž klouzalo.  Naštěstí se nám ale podařilo beze ztrát vystoupat kopec a v klidu se ubytovat a nachystat ke spaní. Večer dorazili ještě Bětka s Filipem.

V pátek jsme vyrazili lyžovat na Kamenec, kde se k nám připojili Zuzka a Míra. V jednom družstvu jezdili Míša, Buclinka, Filip, Cipísek a později Purkrábcí, v dalším byli Ráma, Majda a Háta, o které se střídali Ježek, Bětka, Karča a Standa. Kdo zrovna nebyl u menších, jezdil s Šanti. Zahřáli jsme se u párku v rohlíku a čaje a okolo 1 vyrazili menší domů. Ježek jel ještě na nákup a Standa jel někam k Vrchlabí vyzvednout Budulínka ze školního lyžáku. Po nákupu pak Ježek vyzvedl i starší, kteří u pozdního oběda vystřídali menší. Po poledňáku se šlo na chvíli ven, ale nebylo moc sněhu, takže dětičky se spíš pokoušeli umlátit navzájem lopatou. Čas zbývající do večeře byl vyplněn deskovkami. K večeři byly špagety a po nich se pokračovalo ve hrách. Když se nachýlil čas večerky, vyprávěla Karča pohádku o zlaté lyži a pak ještě jednu klasickou. Večer nás navštívil Kuba Koula a jeho adoptivní pes, který si oblíbil hlavně Ráru a potom si hrál s polínkama, takže všude po zemi byly třísky.

V sobotu jsme lyžovali na Pasekách, rozdělení do skupinek zůstalo stejné. Udělali jsme si pauzičku u dolního bufetu, kde se děti už tradičně upatlaly horkou čokoládou (ale o to šťastnější byly). Po obědě (čočkovka nebo zelňačka, jedna byla v pátek, druhá v sobotu) jsme chvíli hráli hry nahoře a dole mezitím Rára smažila lívanečky. Po této chutné svačince jsme hráli Activity. Potom, těsně předtím, než se začalo servírovat kuře, jsme musela jít na autobus, takže zbytek výpravy pouze tlumočím – v neděli už se nelyžovalo, ale šlo se na procházku do Jablonečka do cukrárny. Během dopoledne odjeli Zuzka a Míra. Potom se balilo a uklízelo a za zmínku stojí to, že Cipískovi se podařilo upustit spacák tak šikovně, že skončil v potoce. Zdroje ale hovoří o tom, že byl úspěšně vyloven bez dalších ztrát na životech. Sečteno a podtrženo, hory se povedly, i když sněhu mohlo být o fous víc.

 

 


Strana 2 z 15