TK Boltuka

Pondělí 26. 8.

les nad Přední Výtoní – Krumlovská cesta – Lipová – U překopané hráze – zkratka – červená, žlutá – Vyšší Brod – busem do Dolního Dvořiště – Svatý Kámen

Okolo 6 ráno se jen kousek od nás objevili dřevaři, do „našeho“ lesa ale naštěstí nešli, jen naložili dřevo a už se nevrátili. Už v neděli jsme se rozhodli, že půjdeme jen do Vyššího Brodu a odtud se svezeme do Dolního Dvořiště, abychom se vyhnuli nezáživnému úseku mezi nimi. Dál nás hnala hlavně vidina, že dnešní úsek bude méně po asfaltu, nebude úplně dlouhý a hlavně, že ve Vyšáku konečně nabereme vodu, které nám zbývalo tak akorát na půlden. Po svačince u hezkého rybníka a obědu u přístřešku jsme konečně zahlédli věž kláštera. Obešli jsme kostel a netrpělivě se vrhli do místní Jednoty a potom i do hospody. Autobus to sice trochu objížděl, ale aspoň jsme viděli Rožmberk z několika stran a hlavně vystoupili téměř na návsi ve Dvořišti. Příjemně nás překvapila místní hospůdka, která vůbec nevypadala jako běžná restaurace na hraničním přechodu, i když teda utopence neměli, to určitě ne. Dostatečně odpočatí jsme potom došli do Svatého Kamene, kde jsme v kapličce dobrali vodu a vydali se do blízkého lesa. Chvíli nás sice znervózňovali lidé s minohledačkami, kteří se motali na poli jen kousek od nás, ale i ti to nakonec zabalili a mohli jsme si tedy v klidu uvařit večeři a zalézt. Na obzoru se sice trochu blýskalo, ale nakonec z toho nic nebylo.

Úterý 27. 8.

Svatý Kámen – Tichá – Janova Ves – Příbrání – Jednoty – Leopodov!!!

Úterý 27. srpna 2019 bylo v rámci celého Obcházení výjimečným dnem, protože jsme konečně dosáhli Novohradek a hlavně měli dojít do Leopoldova. Karča navíc konečně vzdala pohorky, které letos fakt nesedly, a vyrazila v sandálech a ponožkách. Cesta ubíhala přímo ukázkově, takže už před polednem jsme si dávali pivo v Janově Vsi a na jídlo si potom sedli v blízkém přístřešku. Místo po silnici jsme to z Příbrání vzali přes Jednoty a užili si posezení u vyhlídky, kde jsme ten den už posté opakovali, jak je skvělé být zase „doma.“ Vzali jsme to přes les a traktorku a naše první kroky v Leopoldově vedly neomylně k latrínám, které tam prozíravě zůstaly. Potom jsme se konečně umyli (dokonce mýdlem!) a vyrazili k Pepovi. Zatímco jsme seděli v přístřešku u maringotky, začaly padat kroupy, ale to nám nemohlo ani v nejmenším zkazit náladu. Nakonec dorazil i Pepa a natočil nám pivo, takže ke štěstí nám nechybělo už vůbec nic. Potom jsme se odebrali do jídelny uvařit si večeři. Cyklisté ubytovaní dole u týpek a další v dodávce přímo na náměstíčku sice trochu koukali, ale to nás nemohlo rozhodit. Po večeři jsme se ještě na chvíli vrátili k maringotce a okolo 10, na naše poměry tedy sakra pozdě, jsme šli spát.

Středa 28. 8.

Leopoldov – Huťák – Žofín – Zlatá Ktiš – zadem okolo Vysoké – Hojná Voda – Dobrá Voda

Po snídani jsme vyrazili na Huťák a na Žofín, kde jsme si dali polévku. Přes Zlatou Ktiš jsme potom zapluli do lesů a sítí neoznačených cest se dostali až někam k úpatí Vysoké. Podle mapy měla být u Hojnovodského pralesu studánka a přístřešek a, světe div se, studánka opravdu tekla. Dali jsme si tedy oběd a pokračovali dál směrem k Hojné Vodě. Většinu cesty nás provázely Vojtovy výkřiky „nééé“ a „ááá“ pokaždé, když našel houbu, kterou nemohl odnést. Náladu mu naštěstí zlepšily ostružiny, které rostly okolo cesty. V Hojné Vodě jsme si nejdřív udělali selfíčko s jednorožcem a pak zašli na malinovku do místní hospody, kde k Mančině zármutku taky neměli utopence. Pak jsme seběhli po silnici do Dobré Vody, kde jsme z pramínku před místním kostelem doplnili zásoby vody. Čekal nás poslední večer, takže jsme se už ani nezdržovali stavěním přístřešků a plácli sebou do blízkého lesa.

Čtvrtek 29. 8.

Dobrá Voda – Horní Stropnice

Plán na čtvrtek byl jasný, dojít do Horní Stropnice, autobusem se svést do Nových Hradů a odtamtud vlakem domů. Ve Stropnici jsme byli docela brzo, takže jsme měli dost času na to, abychom si v jednotě koupili čerstvé potraviny, které nám po necelém týdnu na cestě chyběly, a ještě si dali meloun. Smůla byla jen to, že vlak z Nových Hradů měl skoro 20 minut zpoždění, které ale průběžně narůstalo. Vědět hned, že z 5 minut bude 20, stihli bychom ještě otestovat místní nádražku. Navazující rychlík z Budějovic jsme každopádně stihli. Cesta utekla rychle, ve Vršovicích jsme se rozloučili a tím skončil sedmý ročník Obcházení.

Pátek 23. 8. 2019

Praha – Nová Pec

Sedmý ročník začal velkolepým srocením na hlaváku, kde se k naší skupince ve složení Manka, Vojta, Matěj, Roki, Šiki, Bobřík, Ufon a Karča přidali přidali Bára, Jindra, Jířa, Goník a Esma s přítelem, kteří mířili na vlastní puťák a celou tuto společnost vyfotila náhodně okolojdoucí Adolfovic maminka. Už v redukovaném počtu jsme se k velké radosti spolucestujících nasoukali do velkoprostorového vagónu a odfrčeli jižním expresem směr České Budějovice. Tam jsme přestoupili do vláčku, který objížděl kdejakou vesničku, takže do Nové Peci to trvalo další 2 hodiny. Chtěli jsme vandr zahájit v té samé osvěžovně, kde jsme loni končili, ta nám ale zavřela před nosem. Poseděli jsme tedy naproti, kde neuměli spočítat příbory, zato přesně věděli, kolik měli panáků, každopádně i přes poměrně intenzivní zážitek s místní obsluhou jsme posezení ve zdraví přežili a vydali se do lesa. Po cestě někteří z nás stihli ještě rychlozastávku v podniku, která nás akorát utvrdila v tom, jaká byla chyba ta první hospoda, ale pak už jsme večer opravdu zakončili a ustali si v blízkém lese.

Sobota 24. 8.

les za Novou Pecí – po žluté ke kanálu – Marie – Zvonková – Rakousko – Ježová – les u Hraničního lesa

Když jsme se vymotali z lesa, dali jsme si v rychlém tempu výstup ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, který nás provázel celý den. Okolo poledne jsme zastavili v občerstvení u restaurace Marie, kde jsme doplnili vodu, chvíli potom navštívili obnovený kostel a hřbitov v Zadní Zvonkové (který měl štěstí, protože nadšenci se do jeho obnovy vrhli už v roce 1990 a nespadl tedy jako jeho příbuzný na Pohoří) a potom zamířili do Rakouska, kudy kanál také protéká. Nedá se říct, že by cesta po rovině okolo kanálu odsýpala, takže místo na spaní jsme začali hledat hned poté, co jsme se vrátili na českou stranu. Jen co jsme zalezli do lesa a postavili přístřešek, začalo pršet. Naštěstí celkem brzy přestalo, takže jsme ještě chvíli poseděli pod rozložitým stromem, kde se schovávali ti, kteří nic nestavěli, a když se setmělo, šli jsme spát.

Neděle 25. 8

les – rozcestí U Korandy – žlutá, červená – Vítkův Kámen – Přední Výtoň

Ráno jsme se rychle zabalili a snídani odložili až do blízkého přístřešku. Tam jsme si povyprávěli veselé noční historky o tom, jak Matěje podělala veverka a jak Bobřík v noci chytil něco malého, slizkého a chlupatého, poradili cestu několika německy mluvícím cyklistům, kteří neumějí číst v mapách a vydali se na Vítkův Kámen. Hned na kraji Svatého Tomáše jsme narazili na příjemnou osvěžovnu, kde jsme si u nahluchlého staříka dali lahváče za 20,- a kofolu za 22,- a posilněni došli pod Vítkův Kámen. Na zříceninu se zašli podívat jen Karča s Ufonem, zbytek dal přednost burgeru v občerstvení pod hradem. Potom nám došlo, že víkendová parta se potřebuje dostat na přívoz, takže jsme rychle zabalili a vydali se dál. Kousek za vesnicí se naše cesty rozdělili, většina pokračovala po Tomášské cestě až do Frýdavy, kde chytili přívoz do frymburka a tam Ježkoodvoz do Prahy nebo na vlak, Manka, Vojta a Karča pak zamířili na lesní cestu do Přední Výtoně, aby po celém víkendu okolo Lipna konečně viděli Lipno. Nutno podotknout, že jakmile jsme se rozdělili, začala být cesta mnohem zajímavější, protože poprvé vedla lesem a loukou a ne jenom po asfaltu. V Přední Výtoni jsme si dali kofolu a doplnili vodu a pak se natěšeně vydali na pláž. Po příjemném vykoupání jsme vystoupali po červené a zapluli do lesa.

Pozn.: Sepsala Karča, která se přidala až v sobotu a o průběhu puťáku ví jen to, že v sobotu se šlo na Valdek a počasí bylo dobrý. Už v pátek jeli Ježek, Vašek, Brába, Vojta, Vašek, Manka s Giginou (?), Julča, Háta, Majda, Bob a Justin.

S Kubíkem jsme se sešli v sobotu po poledni na Hlaváku a vyrazili směr Hořovice, kde se nám podařilo doběhnout navazující bus do Zaječova. Odtud jsme pokračovali dle Ježkových instrukcí po žluté, potom lesem a pak po modré až na místo, které se blížilo Jalovému potoku, našemu cíli. Po dalším telefonátu jsme pochopili, že ostatní jsou jen kousek od nás a opravují lavici na osadě. Paroh pro nás není novým místem, zápisy z předchozích dvou návštěv jsou dokonce stále zdokumentovány v kempovce. Prošli jsme lesem a taktéž se zapojili do práce. Po večeři se Manka, Vojta, Karča a Kubík vydali do Tění pro vodu a na hokej. Holčičky mezitím rozjely palačinkovou manufakturu. Po návratu se ještě chvíli sedělo, hrálo a povídalo, než jsme usoudili, že už je docela pozdě a měli bychom jít spát. 
Po příjemné snídani, kde nechyběla pánvička a buřty, došlo na rozdání pamětních kartiček s motivem Valdeka, na kterém byla renesanční místo gotické brány. Potom jsme si zabalili, uklidili, zapsali se do kempovky a vydali se dolů do Zaječova, kde se někteří z nás zašli podívat na klášter Sv. Dobrotivá. Čekání na bus jsme si zpestřili zmrzlinou a obědem (v tomto pořadí). Brába nás opustil už v Komárově, my jsme vystoupili v Hořovicích a počkali pár minut na vlak do Prahy. Na Hlaváku jsme předali část dětí a zbytek se rozpustil v dalších směrech.