TK Boltuka

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home Naše akce Výpravy
Výpravy

Výprava 8. 10.

Email Tisk PDF
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
V neděli 8.10. jsme vyrazili na jednodenní výpravu. Protože přišlo mnoho zářijových nováčků, bylo nás okolo 30 a i v tomto počtu jsme si výlet užili. Cestou jsme dokonce potkali i mývala, takže si to budeme všichni dlouho pamatovat. Počasí nám ze začátku moc nepřálo, ale hlavně záleží, jestli je zážitek intenzivní, a to byl! :-)

Pár fotek tady: https://www.facebook.com/boltuka/posts/pfbid02UA3g3qmCsJxgGMbSmQ5QTK7XY2v2mwNRyptgkLoMXvKs81toa7kSWEosZdg3E3Bnl?notif_id=1697460206643015¬if_t=feedback_reaction_generic&ref=notif
Aktualizováno Pondělí, 15 Leden 2024 09:47
 

Divoká Orlice + Orlice 2023

Email Tisk PDF
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Již tradičně jsme se druhý červnový víkend vydali na vodu. Ježek opět absentoval, což znamenalo, že
se organizace ujmul Roki a Vojta, stejně jako předešlé dva roky. Nastalo každoroční uvažování a
dohadování, kterou řeku letos splujeme. V našem případě na výběr moc nebylo. Na Vltavu nechceme
kvůli spoustě lidí a nočnímu životu v kempech a Berounka se Sázavou je jeden volej za druhým. Na
výběr zbyly tři klasické - mezi vodáky profláklé řeky…Lužnice, Ohře a Otava. Jenže na Lužnici jsme byli
před rokem a na Otavě před 2 roky. Výběr mohl padnout na Ohři, která ale neměla moc vody, a navíc
by se dala jet téměř po paměti, jelikož jsme tam byli nesčetněkrát. Zamysleli jsme se, a řekli jsme, že
zkusíme Orlici, kde nikdo z nás nikdy nebyl. Mým úkolem bylo vymyslet víkendový itinerář a zjistit
počet účastníků. Už při plánování jsem narazil na pár problémů…tak, jak jsem psal, že by se dala jet
Ohře po paměti, stejně po paměti by se dalo vymyslet víkendové splutí jakékoliv z výše uvedených
řek. Člověk si zhruba pamatuje jak vypadá který kemp, jaké jsou špatné jezy, které se musí nešikovně
přenášet a mají dlouhé voleje a spoustu dalších postřehů z předešlých návštěv. Tuhle zkušenost
s Orlicí jsem neměl. Naštěstí se plánování ulehčilo docela samo, když jsem zjistil, že na celé Orlici není
mnoho kempů a celkově možností, kde by mohl člověk postavit stany a přespat. Tohle byl první
signál, že Orlice nebude jako ostatní vodácké řeky. Plán byl hotov. Obě dvě noci přespíme v Týništi
nad Orlicí, v sobotu se vyvezeme vláčkem do Čermné nad Orlicí, splujeme Tichou Orlici zpátky do
Týniště a v neděli doplujeme do Krňovic. Zbývala poslední věc, objednat lodě v půjčovně. A tady
nastal problém. Jak jsem zmínil, Orlice není jako jiné vodácké řeky, a to platí i o půjčovnách. Žádná
z velkých profláklých půjčoven jako Dronte nebo Samba tu nepůsobí. Objednáme tedy lodě u
půjčovny, která provozuje kemp, ve kterém budeme spát…obratem jsme se dozvěděli, že všechny
lodě jsou rezervované a rezervaci na 20 lodí bychom si museli udělat měsíc dopředu. Poptali jsme
další dvě půjčovny, z jedné zavolali obratem s tím stejným a druhá nereagovala vůbec. Začali jsme
proto vymýšlet náhradní plán a smiřovat se s tím, že na Orlici se vypravíme až příští rok. Plán B byl
spodní tok Lužnice z Tábora směrem do Bechyně. Byli jsme překvapení, jakým způsobem se za jeden
rok vyšplhaly ceny za lodě nahoru, a navíc některé půjčovny lodě už také neměly. Vypadalo to, že celé
Česko se stane na tento víkend vodáky a my pojedeme na vandr. Naštěstí po dvou dnech rozpaků
potvrdila třetí půjčovna z Orlice, že lodě má. Všechno prý nebudou samby, něco budou vydry, a že to
musíme potvrdit ihned, protože za námi stojí v pomyslné frontě další, na které se už nedostane.
Bereme. Jedeme.
V pátek jsme se začali pomalu sjíždět do kempu v Týništi, který byl podle tušení naplněn k prasknutí.
Místo nám zbylo na samém konci kempu s minimálním manipulačním prostorem. Vypadalo to, že
Hrobníka nebude, kde postavit. Nakonec jsme si půjčili dlouhé kůly, které se dávají k nově vysazeným
stromkům a prkno v místní vodácké půjčovně. Takhle hezky a dobře postaveného Hrobníka nemáme
ani na táboře! Pro dřevo se otočila autem posádka Matěj, Zdenda, Jirkas, Štěpán a Krištof. Na otázku,
jestli Matějovi nevadí, že vozí dřevo jeho autem jsme dostali jednoduchou odpověď. „Ne, vždyť to
auto je firemní.“ Večer jsme měli ohýnek, Vašek hrál na kytaru a nerozhodily nás ani dešťové
přeháňky.
V sobotu jsme se vypravili na vlak. Vypadalo to, že společně s námi jde i zbytek kempu. Vlakem jsme
se dopravili do Kostelce nad Orlicí, ležící na Divoké Orlici, nikoliv do Čermné, která byla v původním
plánu. Důvod byl jednoduchý, půjčovna, od které jsme měli lodě, má v Kostelci loděnici. Nakonec i
Ondra (Hátytáta), nejzkušenější vodák z nás všech, říkal, že Divoká Orlice je mnohem lepší a
zajímavější. U výdejny lodí jsme byli trochu zaskočeni, koryto široké sotva 4 m a řeka, která vypadá
spíše jako potok. Po úspěšném nafasování všech lodí (13 samb, 6 vyder, 1 trojsamba) a všeho dalšího
potřebného vybavení jsme konečně mohli vyplout. Řeka byla krásná. Sice se místy nevešly vedle sebe
3 lodě, to ale ničemu nevadilo. Meandr za meandrem, peřejky za peřejkami, řeka tekla, žádné jezy,
žádné voleje. V místech, kde byl silný proud táhnoucí lodě do vrbiček či pod jiné kmeny se občas
někdo cvaknul. V sobotu vyhrál Zdenda se Štěpánem, kteří to stihli hned dvakrát. Kolikrát se cvakli
kloučcci (Kubajz, Budulínek, Jirkas, Bob, Ondrik, Cipísek) nikdo do teď přesně neví. Jediný problém
byl, když se cvaknul Pavel s Luckou a s proudem odpluly i Pavlovy brýle. Po skvělém dni jsme se
dostali do kempu. Většina dětí se okamžitě ujala na beachvolejbalovém hřišti za Hrobníkem a
s Brabencem tam byli téměř do setmění. Vojta mezitím udělal Zelňačku k večeři. Dřevo z pátku taky
zbylo, a tak jsme po polévce ještě opékali buřty.
V neděli jsme se probudili do krásného slunečného rána. K překvapení všech jsme byli se snídaní a
s balením velmi rychlí a v 10 hodin jsme byli v lodích na vodě. Ještě víc byl možná překvapený Ondra
s Petrou, kterým někdo z naší hromady 20 lodí vyměnil loď. Smutné bylo, že loď kterou nám někdo
nechal, byla sice stejně modrá jako zbytek našich lodí, ale měla propadlou sedačku a díru, kterou tela
do lodi voda. Už jsme nebyli na Divoké Orlici, ale na Orlici. V sobotu jsme před koncem naší plavby
propluli soutokem Divoké a Tiché Orlice. Voda opět krásně tekla, za celý den jsme potkali jeden jez.
Na oběd jsme vybrali krásné místo, kde se dalo koupat i skákat do vody z protějšího břehu. Toho
využili především kloučci, přidaly se ale i holky Háta, Šárka, Julča a Sirča.
Řeka plynula stejně jako čas. Ani jsme se nenadáli a dopluli jsme do Krňovic. Vynosili jsme a vrátili
všechny lodě. Řidiči se otočili s auty do kempu, aby se přivezli i ostatní auta. Někteří ještě stihli
zmrzlinu a nastal čas loučení. Orlice se nám osvědčila jako skvělá řeka s malou kapacitou a zázemím
pro klasické vodáky, kteří chtějí pít pivo víc než pádlovat. Nám se to ale líbilo o to víc. Určitě se někdy
vrátíme. Třeba už příští rok na Tichou Orlici.
Zapsal: Vojtíšek
Účastnící: Vojtíšek, Zdenda, Majda, Roki, Sirča, Kubajz, Šárka, Kajman, Bob, Anežka, Petra, Pavel,
Lucka, Brába, Verča, Julča, Matěj, Eliška, Áďa, Petr Penetr, Ondrik, Háta, Ela, Jirka Stejskal, Jirkas,
malá Šárka, Mates, Martin Dolejš, Krištof, Štěpán, Lucka Dolejšová, Lukáš Neumann, Vojta, Katka,
Jarda, Véna,Standa, Budulínek, Cipísek, Vašek, Ondra
Aktualizováno Pondělí, 02 Říjen 2023 20:55
 

KOLA – 28.4.-1.5.2023 – Třeboňsko

Email Tisk PDF
Tentokrát padla volba na ráj všech (tedy hlavně těch línějších) cyklistů, na „placaté“ Třeboňsko.
V pátek jsme se postupně sjeli v rekreačním areálu Kosky nedaleko Chlumu u Třeboně, kde jsme měli
zarezervováno pět chatiček. Cyklistická partička se tentokrát sešla ve složení Ježci (Ježek, Vojta,
Majda, Čížek), Šimůnci (Šárka, Štěpán), Hrachovcovi (Roki, Píďa, Nela), Stejskalovi (Adéla, Šárka,
Jirkas), Matěj a Brabenec. Páteční seznamovací večírek se jako obvykle vydařil a protáhl, a tak se
některým z důvodu únavy způsobené nedostatkem spánku v sobotu ráno do sedel moc nechtělo.
Rozdělili jsme se do dvou týmů, z nichž ten ambicióznější (Roki, Vojta, Stejskalovi, Šimůnkovi, Matěj,
Majda a Čížek) chtěl dojet „k moři“. Mořem bylo ovšem jen koupaliště v bývalé pískovně na rakouské
straně hranice, které někteří z nás znali z Obcházení 2021. Jak čas a kilometry ubíhaly, začalo se
trochu kazit počasí a po cca hodině strávené ve vlakové zastávce Dvory nad Lužnicí, kde jsme se
schovávali před nepřestávajícím deštěm, jsme se rozhodli, že vody máme vlastně plné zuby a že lepší
cíl než koupaliště je stoprocentně hospoda. V nedalekém Rapšachu jsme se nedopatřením rozdělili na
dvě skupiny, ale po krátké telekonferenci jsme se opět šťastně shledali u bývalé hájovny Nová Huť.
Pak jsme již svorně dojeli až do proslavené hospůdky U Sumečka, kde jsme si pošmákli na
nejrůznějších čerstvých rybách. Tuto hospůdku krátce před námi navštívila i naše druhá skupina,
která zde strávila i dešťovou pauzu. Zřejmě o dost příjemněji, než my v přístřešku u zastávky. Než
jsme dorazili do základního tábora, Ježek s Brabencem nakoupili zásoby na večerní grilování a
příjemné posezení mohlo začít.
Nedělní výlet vedl přes rozvodí Staré a Nové řeky a restauraci Obora u Opatovického rybníka do
Třeboně. Opět jsme se rozdělili dle předpokládané výkonnosti i jiných preferencí do několika skupin.
Cestou z Třeboně zpět Siréna, která dorazila s Katkou až v sobotu večer, za dramatických okolností
opustila svůj stroj, skončila v louži a s dost natlučeným kolenem. Zbytek pobytu chudinka prokulhala
a pondělního výletu se již nezúčastnila. Naše řady také rozšířil Zdenda, který tentokrát osedlal 40 let
starou a jen lehce zmodernizovanou silničku Favorit zděděnou po Ježkovi, se kterou vzbuzoval
pozornost všech cyklistů kolem.
Pondělní výlet už byl jen malý okruh přes vesnici Lutová do Chlumu u Třeboně a zpět. Po obědě jsme
se rozloučili, naskákali do aut a zamířili zase do Prahy.
Zapsala: Čížek
Aktualizováno Pondělí, 02 Říjen 2023 20:54
 

BOOMKA 2023 Nasavrky

Email Tisk PDF
Pro ty, kteří nevědí, BOOMKA = BOltuka, + OMt + KÁňata. Tyto tři oddíly vyrazili již druhý rok po sobě
na společnou víkendovou výpravu. Tentokrát o víkendu 21. - 23. 4.
Před rokem ve Strakonicích se nám moc líbilo, ale řekli jsme si, že bychom chtěli vidět zase jiný
kousek Česka. Po lehce složitějším hledání padl výběr místa na Nasavrky u Chrudimi. Protože jsme
očekávali, že nás bude opravdu hodně rozdělili jsme se už na páteční cestu. Boltuka jela z Prahy o
něco dříve, pozdějším vlakem jeli společně Káňata a OMTčka. Všichni jsme se potkali v Nasavrkách
v sokolovně, kterou jsme měli půjčenou na víkend. Děti spaly společně v přísálí tělocvičny a vedoucí
buďto v klubovně nebo ve velkém sálu. Bylo vidět, že místní sokol není zvyklý, že by si půjčovalo
sokolovnu tolik lidí najednou, projevilo se to třeba na tom, že v kuchyňce byla pouze sada 4 malých
hrnců. Nás bylo kolem 50. Naštěstí jsme měli hodného pana správce, který nám sehnal velký hrnec se
slovy, že sněhulák už roztál a do zimy ho nebude potřebovat.
V sobotu jsme se společně vydali do místního keltského skanzenu, který jsme si celý prošli. Poté jsme
se rozdělili na 3 skupiny a vyrazili na výlet krajem keltů. Pěknou krajinou kolem rozhledny, kde jsme
obědvali jsme dorazili až ke Křižanovické přehradě na řece Chrudimce. To nejhezčí nás ale teprve
čekalo. Pod přehradou teče Chrudimka krásným sevřeným údolím, tím jsme došli až do chatové
osady Peklo, kde jsme se všichni opět potkali a vyrazili do prudkého kopce zpátky do Nasavrk. Ve
zbytku dne jsme využili sokolské venkovní sportoviště, hrál se fotbal, vybíjená, nebo jsme si házeli
frisbee. Když nastal čas večeře, rozdělali jsme oheň na místním ohništi, opekli jsme buřty, začali hrát
na kytaru.
Neděle byla věnovaná vědomostní hře o Nasavrkách a okolí, kterou připravila Manka. Po obědě jsme
ještě chvilku skotačili na hřištích za sokolovnou, to už ale přijel autobus a my jsme jeli do Pardubic a
vlakem do Prahy.
Zapsal: Vojtíšek
Účastníci: Vojta, Zdenda, Manka, Ježek, Vašek, Majda, Sirča, Šárka, Verča, Julča, Háta,…..
Aktualizováno Pondělí, 02 Říjen 2023 20:55
 

Jednodenní výprava do Roztok

Email Tisk PDF
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
3.12. jsme jeli na výlet do Roztok. Jeli jsme na Dejvickou a tam jsme čekali na autobus, kterým jsme
jeli do Roztok, tam jsme šli do muzea. Byly tam dvě výstavy. 1 byla „Do včelího města“ a druhá
„Archevita – stopami věků“.
Po výstavě jsme si dali oběd a šli jsme na zastávku. Po cestě jsme se zastavovali a hráli jsme různé
hry, třeba Fackovanou (člověk má zavřené oči a stojí uprostřed kruhu a někdo mu dá facku a on ji
vrátí tomu, kdo si myslí, že mu ji dal), nebo jsme hráli Moje nohy – tvoje nohy – tvoje oči. Na další
zastávce jsme se zastavili u rybníka, kde jsme svačili a hráli jsme Kámen – nůžky – papír ve dvou
skupinách. Potom jsme šli dál, až jsme došli na autobusovou zastávku, kde jsme čekali na autobus. Za
chvíli jsme nastoupili do autobusu, který byl velmi plný a řidič nebyl zrovna nejmilejší. Jeli jsme na
Bořislavku. Tam jsme nastoupili do tramvaje a jeli na Divokou Šárku a pak na Dědinu.
Výlet byl moc hezký.
Aktualizováno Pondělí, 02 Říjen 2023 20:56
 


Strana 1 z 17