TK Boltuka

Rok se s rokem sešel a znovu nadešla „první výprava po prázdninách“. Tentokrát jsme vyrazili na Kubovu chatu do Nového Strašecí. Sešli jsme se v pátek odpoledne na Dědině a dojeli na Zličín, odkud jezdí autobusy na Rakovník. Přímo ve Strašecí jsme v místním diskontu nakoupili jídlo a pustili se přes pole směr chata. Po večeři jsme ještě chvíli seděli venku a hráli na kytaru, ale potom…ano, v tomto okamžiku začala celoroční hra s názvem Rytíři. Děti šly jedno po druhém trasu po svíčkách, na jejímž konci je místní velmož přivítal v kraji a vyzval k zakládání vesnic.

Po úspěchu loňské cyklovýpravy jsme usoudili, že by nebylo špatné znovu vyjet v dubnu na kola. Tentokrát jsme vyrazili na Příbramsko, neboť Zuzčin, Mírův a Matějův trenér Jirka nám půjčil chalupu v Tochovicích.

Výprava, kterou si dovolím označit za unikátní, začala celkem nenápadně v pátek ve čtvrt na pět před klubovnou. V nezvyklém počtu 6 účastníků (Kuba, Zuzka, Míra, Šárka, Matěj, Karča) jsme se rozjeli dolů na Dejvickou a šťastně překonali všechny nástrahy pražského metra, včetně přestupu na Muzeu. Přes veškeré nadšení a úsilí nám ale ujel vlak. Naštěstí jel za půl hodiny další, takže jsme v klidu koupili lístky a naskládali kola do vagonu. Cestou nenastaly žádné problémy, na zatarasené dveře si stěžovala pouze jedna dáma (jakoby ten vlak neměl dost jiných dveří). V Berouně jsme zjistili, že krám, kde prý mají děsně levnou a děsně dobrou točenou limonádu, už má zavřeno, takže jsme se přesunuli do dočasně opuštěného bytu, kde jsme přespávali. Večer se pak ještě chvíli povídalo a zpívalo u ohýnku.

Ve čtvrtek jsme byli donuceni vstát brzo ráno, jelikož jsme měli sraz na Dejvické v 7.45. Mně to přišlo celkem vražedné, ale na mé námitky nebyl brán ohled. Tak jsme tedy vyrazili na Smíchovské nádraží v čele s Kubou Votrubou. Do vlaku jsme se ještě vešli, a tak jsme byli všichni spolu. Všichni jako já, Míra, Kubík, Michal, Kiki a Lucka. Ve Vršovicích se k nám ještě přidala Karča. A tak jsme konečně v plné sestavě vyrazili k Sázavě.