Nejdelší a tedy neočekávanější a nejlepší výprava v roce začala půl hodiny před polednem na Hlaváku. Sešli jsme se ve složení Buclinka, Jenda, Zdenda, Vojta, Filip, Dalien, Šárka, Míra, Zuzka a Karča. Vlak nás dovezl (s přestupem v Havlíčkově Brodě) do Ždírce nad Doubravou, kde na nás čekal kapitán skautů s autem, takže jsme klidně mohli nakoupit plný košík jídla a předvést u pokladny perfektně nacvičené přendavání z košíku do košíku. Bez batohů jsme došli až k chatě, kde nás ale čekalo několik nemilých překvapení, neboť někdo odvezl klíče od dřevníku, takže jsme byli bez dřeva i bez kárky na dovážení vody. Kapitán naštěstí přislíbil, že druhý den ráno se dostaví znovu a všechno vyřeší a dovezl i vodu, takže jsme se mohli vesele ubytovat. Akorát kamna moc netáhla a odmítala spálit cokoliv většího, takže jsme jako pitomci topili deseticentimetrovými větvičkami a doufali, že v noci nezmrznem.
