TK Boltuka

Milí příznivci oddílu,

určitě Vás již napadla otázka, proč se na našich webových stránkách neobjevují fotky z táborů a výprav. Bohužel v našich řadách nemůžeme najít nikoho, kdo by měl momentálně čas stránky opravit, aby na ně šlo fotky zase vkládat. Možná se ptáte, proč je tedy nenahrajeme na rajce nebo jiné podobné stránky. Tuto alternativu jsme zavrhli vzhledem k podmínkám provozovatelů těchto alb, kteří si obvykle vyhrazují právo nahrané fotografie použít například ke svojí propagaci, což nechceme. Věřte, že se snažíme nepříjemnou situaci vyřešit. Pokud by se mezi členy oddílu nebo jejich blízkými našel někdo, kdo by měl čas se našim stránkám poctivě věnovat, nechť se ozve!

Děkujeme za pochopení!

Váš oddíl 

Blíží se jaro (a dva dny po výpravě mu zamáváme na Pohořelci či jinde, podle toho, jak to bude s časem) a je tu tradiční předjarní výprava, tentokrát jednodenní. Ještě kontroluji spojení, abychom dojeli, ale vypadá to tak, že:
1) Sraz bude Na Knížecí, směr na Příbram (odjíždí to v 9, sraz nejpozději v 8:45), v Příbrami na vlak,
2) přesun do Rejkovic,
3) pěšky přes Plešivec, podle času a počasí ohýnek někde nahoře na buřty či čaj - viklan, vyhlídka na Plešivci, Fabiánova zahrádka, Smaragdové jezírko,
4) přesun přes Lhotku do Radouče ...
5) ... a přes jeden přestup návrat v 18:11 na pražské hlavní nádraží.
Cena dopravy - odhad do 150 Kč, spíše 100 Kč. Přihlášky tu či na mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  
Vašek/Krtek

Bývaly doby, kdy se pražské oddíly každý rok scházely buďto na Hru po Praze nebo na Mokasín. Od poslední hry ale uplynulo už pět let, a proto jsme se rozhodli, že je načase vzít to do svých rukou. Všechny plány a přípravy vyvrcholily v sobotu 13. února, kdy se v parku Maxe von der Stoela na Pohořelci sešlo 24 dětí z pražských oddílů a netrpělivě očekávaly začátek hry pojmenované Čtvrtý král. Po nezbytném rozdělení do skupinek následovalo Ježkovo povídání, při kterém dětem vysvětlit, že se právě ocitly v době protektorátu a přiblížil jim některé osobnosti a události. Následně se zpoza zdi vyřítil štábní kapitán Václav Morávek pronásledován gestapem. Po marném boji v obklíčení se zastřelil a děti pochopily, že poslední nadějí odboje se staly oni samy. Ve skupinkách, které byly pojmenované po výsadcích SILVER A, ANTHROPOID, OUT DISTANCE, ANTIMONY A BIOSCOP, dostali startovací obálku a v ní mapu mrtvých schránek i žijících kontaktů, díky kterým měli později objevit klíčové spolupracovníky radisty Františka Peltána, tzv. čtvrtého krále.

V této fázi se obcházela místa v oblasti Nového Světa (přímo Nový Svět, dále ulice U Kasáren a Kapucínská), Loretánského náměstí, Úvozu a již zmíněného parku MvdS. Zajímavostí je, že stanoviště u pomníku na bývalém malostranském dělostřeleckém hřbitově bylo v minulosti Morávkem, Mašínem a Balabánem využíváno jako mrtvá schránka. Děti se podívaly i na Prašný most k pomníku Václava Morávka, který nedaleko odtamtud padl. V umělecké škole na Pohořelci pak byla „nemocnice,“ kde ležela další pomáhající postava.

Tato fáze trvala přibližně do půl 2, kdy se na určených místech objevili klíčoví spolupracovníci Čtvrtého krále: Vladimír Krajina, Magda Rezková a dvojitý agent Paul Thümmel. Ti se pohybovali na vyhlídce u Strahovského kláštera, na Strahovském nádvoří u kostela sv. Rocha a na Hradčanském náměstí. Když skupinky postavy obešly, dozvěděly se, že cíl hry je na lodi, která kotví na náplavce za Strakovou akademií. Družinka, která nevěděla, pak v půl 3 otevřela SOS obálku, kde našla pokyny, jak se do cíle dostat.

Na lodi se skupinky setkaly se „čtvrtým králem,“ ve skutečnosti radistou Františkem Peltánem, který jim nad vysílačkou poděkoval za pomoc. Než bylo vyhlášeno umístění výsadků, děti i vedoucí si ještě poslechli, jaké byly osudy všech postav ze hry. Po této vzdělávací vložce nadešla dlouho očekávaná chvíle vyhlášení. Na prvním místě skončil BIOSCOP (Zdenda, MP3, Julča, další Julča a Adam), na druhém společně ANTHROPOID (Kubík, Prokop, Vítek, Eliáš, Šimon) a OUT DISTANCE (Vabuk, Hynek, Mýval, Kotvička, Nat, tedy jediná skupinka bez zastoupení někoho z Boltuky) a na třetím SILVER A (Oliver, Verča, Šanti, Břek) a ANTIMONY (David, Kladívko, Majda, Sára, Kryštof). Potom jsme se rozloučili a rozešli a ti, kdo potřebovali na druhý břeh, se ještě projeli lodí. Hra se moc povedla, nikdo se neztratil, počasí vyšlo a Boltuka může být radost, že uspořádala tak pěknou hru.

Závěrem se sluší sepsat všechny, kteří se na hře podíleli a kterým patří poděkování, že jsme to zvládli.

Kontakty: Brába, Zuzka, Míra, Šárka, slečna z Modrého kruhu

Klíčoví spolupracovníci: Buclinka, Vašek, Kuba

Gestapáci: Vojta, Míša, Buclinka + 3 pomocníci z Modrého kruhu a pomocnice z Káňat

Radista: Adam

Morávek: Honzík

Podpora bez kostýmů: Madla, Ježek, Šiki, Grimásek, Bára, Jirka

Koordinace: Karča

Půjčení školy – Lenka z Modrého kruhu

První zádrhel letošních hor nastal vlastně ještě předtím, než se vůbec někam jelo. Spoj do Rokytnice byl totiž vyprodaný dřív, než jsme věděli, kolik nás vůbec pojede. Naštěstí se ale podařilo naskládat všechny účastníky výpravy do aut, takže ve čtvrtek večer před garáží z černého peugeota vystoupili Ježek, Majdalenka, Háta, Buclinka a Míša. Případní náhodní kolemjdoucí museli mít pocit, že vidí dvojmo, za několik minut se totiž ukázal úplně stejný černý peugeot, který tentokrát přivezl Standu, Cipíska, Karču a Šanti s Rámou. Už po cestě k chalupě bylo jasné, že vrstva sněhu je sice malá, ale o to záludnější, pekelně to totiž klouzalo.  Naštěstí se nám ale podařilo beze ztrát vystoupat kopec a v klidu se ubytovat a nachystat ke spaní. Večer dorazili ještě Bětka s Filipem.

V pátek jsme vyrazili lyžovat na Kamenec, kde se k nám připojili Zuzka a Míra. V jednom družstvu jezdili Míša, Buclinka, Filip, Cipísek a později Purkrábcí, v dalším byli Ráma, Majda a Háta, o které se střídali Ježek, Bětka, Karča a Standa. Kdo zrovna nebyl u menších, jezdil s Šanti. Zahřáli jsme se u párku v rohlíku a čaje a okolo 1 vyrazili menší domů. Ježek jel ještě na nákup a Standa jel někam k Vrchlabí vyzvednout Budulínka ze školního lyžáku. Po nákupu pak Ježek vyzvedl i starší, kteří u pozdního oběda vystřídali menší. Po poledňáku se šlo na chvíli ven, ale nebylo moc sněhu, takže dětičky se spíš pokoušeli umlátit navzájem lopatou. Čas zbývající do večeře byl vyplněn deskovkami. K večeři byly špagety a po nich se pokračovalo ve hrách. Když se nachýlil čas večerky, vyprávěla Karča pohádku o zlaté lyži a pak ještě jednu klasickou. Večer nás navštívil Kuba Koula a jeho adoptivní pes, který si oblíbil hlavně Ráru a potom si hrál s polínkama, takže všude po zemi byly třísky.

V sobotu jsme lyžovali na Pasekách, rozdělení do skupinek zůstalo stejné. Udělali jsme si pauzičku u dolního bufetu, kde se děti už tradičně upatlaly horkou čokoládou (ale o to šťastnější byly). Po obědě (čočkovka nebo zelňačka, jedna byla v pátek, druhá v sobotu) jsme chvíli hráli hry nahoře a dole mezitím Rára smažila lívanečky. Po této chutné svačince jsme hráli Activity. Potom, těsně předtím, než se začalo servírovat kuře, jsme musela jít na autobus, takže zbytek výpravy pouze tlumočím – v neděli už se nelyžovalo, ale šlo se na procházku do Jablonečka do cukrárny. Během dopoledne odjeli Zuzka a Míra. Potom se balilo a uklízelo a za zmínku stojí to, že Cipískovi se podařilo upustit spacák tak šikovně, že skončil v potoce. Zdroje ale hovoří o tom, že byl úspěšně vyloven bez dalších ztrát na životech. Sečteno a podtrženo, hory se povedly, i když sněhu mohlo být o fous víc.