TK Boltuka

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Vítejte na stránkách TK Boltuka

Vítání jara 20. - 22.3. 2015

Email Tisk PDF

Po dlouhé době jsme znovu vyrazili na celovíkendové vítání jara. Sešli jsme se v pátek odpoledne na Hlaváku (Míra, Vašek, Siréna, Šanti, Dalien, Ráma, Míša, Bety, Eliška, MP3, Kladívko a Karča) vlakem dojeli do Malé Hraštice. Odtud jsme pokračovali pěšky až ke srubu, kde jsme se potkali s Ježkem, který zrovna přijel a přivezl  Zdendu, Majdu a Verunku. Protože se začalo stmívat, připravili jsme si spaní a zbytek večera strávili hraním veselých her okolo stolu v klubovně. Pozdě večer dorazil Mates s Buclinkou, načež se zjistilo, že po cestě zvládli ztratit tašku s jídlem.

V sobotu jsme vstali až zbytečně brzo, protože vycházející sluníčko se dlouho schovávalo za kopcem. Bylo ale krásně, takže to stálo za to. Ježek a Krtek potom vyrazili do cukrárny pro snídani a ostatní šli ještě na chvíli spát. Po snídani odjel Ježek a děti vyrazily hrát s Matesem veselé hry. Vašek mezitím dělal dřevo. Během dopoledne dorazil Brába, který po cestě koupil věci, které Mates poztrácel a rovnou se pustil do vaření. Když se děti vrátily, poobědvali jsme špagety a červenou omáčkou. Po poledňáku šly děti s Mírou a Matesem na procházku. Já s Brábou jsme si skočili na kafe a větrník do Hraštice a potom pro změnu dělali dřevo. Chvíli před dětmi dorazil Standa, který přivezl Cipíska. Po návratu se děti pustily do chystání ohně, na kterém si měly vařit večeři ze surovin, které nasbíraly při dopolední hře. Potom se vrátil Ježek a přivezl Čížka a Vojtu. K večeři měly děti něco jako rizoto s kukuřicí, hráškem a kořením dle chuti, potom jsme pekli buřty a až do večera seděli u ohně a zpívali a hráli veselé hry. Potom odjeli Standa, Ježek s Čížkem a Zdendou a Brabenec.  Potom začalo poprchávat, takže zbytek večera jsme strávili v klubovně a vyprávěli si veselé historky z táborů. Ráno jsme začali pomalu balit a uklízet. Těsně okolo oběda přijeli Roki s Kubíkem a Standa s Budulínkem. Potom jsme na etapy vyrazili do Hraštice, kde byla dlouho očekávaná zastávka v cukrárně. Čas zbývající do odjezdu vlaku jsme strávili hraním her na nádraží. Na Hlaváku jsme vrátili děti a tím se povedená výprava, kde se počet účastníků měnil několikrát denně, uzavřela.

 

Hory v Rokytnici 29.1. - 1.2. 2015

Email Tisk PDF

Účastníci tradiční lyžařské výpravy se sešli v Rokytnici nad Jizerou v pátek večer. Ježek přivezl Zdendu, Majdu, Verunku a Buclinku, autobusem dorazili Zuzka, Míra, Šárka, Míša, Manka, Ráma a Šanti, Standa přivezl kromě Cipíska a Budulínka ještě Karču a jako poslední dojel Roki se Sirénou, Kubíkem, Rárou a Filipem. Večeři si přivezl každý svojí a když Karča dopovídala interaktivní pohádku, šlo se spát.

V pátek jsme posnídali domácí kynuté buchty a namazané housky a postupně odjeli auty na Paseky. Po cca třech hodinách na lyžích jsme se vrátili na polévku. Kdo chtěl, mohl jít odpoledne ven. Napřed to sice vypadalo, že bobovou dráhu budou stavět jenom Ježek, Standa a Karča, ale nakonec menší děti přece jen přišly. Blbli jsme, dokud nebyla tma a pak se šlo na večeři, ke které byly špagety s červenou omáčkou. Potom se hráli Dostihy a těsně před spaním byla zase pohádka, tentokrát ještě interaktivnější.

V sobotu jsme chtěli jít jezdit na Kamenec, ale už ráno tam bylo úplně plno, takže se jelo na Šachty. Menší zase odjeli po 3 hodinách, starší vydrželi celý den. Po návratu nás čekala čočkovka a potom pečené kuře. Děti pak hrály se Zuzkou Bang nebo s Mírou Jungle, zájemci si pak dali i Activity s Karčou. Mezitím jsme upekli buchtu. Velké děti a vedoucí pak pokračovali s Bangem, který nakonec skončil duelem statečného odpadlíka Zdendy a vítězného šerifa Standy.

Protože v neděli nám jel bus až po 4. Hodině, lyžovali jsme i dopoledne. Byli jsme zase na Pasekách. Vtipný byl odjezd první party, protože auto parkující vedle Ježka se zničehonic rozjelo a zastavilo až o nárazník. Majitel naštěstí uslyšel výzvu a pro auto si přišel, takže Ježek mohl odjet. Po návratu do chalupy jsme si sbalili, dali zelňačku a po poledňáku se začalo uklízet. První odjelo Rokiho auto, pak odešli ti, kteří jeli busem a krátce po nich i zbytek.

Výprava se vydařila, nikdo si nic neudělal a letošní bobová dráha byla vážně dobrá.

 

Procházka v Šárce 25.12. 2014

Email Tisk PDF
Letošní poslední oddílová akce proběhla spíše v komorním duchu a velmi netradičně pouze s jedním psem. U klubovny se sešli Kuba, Grimásek, Julinka, Vašek, Roki s Kubíkem, Matěj, Delfi s Ozym (se psem Kornélií) a Šikula s Aničkou a pozdravit nás přišel i nemocný Kubík. Obešli jsme tradiční okruh k ohništi a k rokli, kde jsme vysypali jídlo pro zvířátka a dali si čaj. Pak jsme pod Karčiným a Matějovým vedením přešli několik odboček a trochu si zkrátili cestu bahnitou cestičkou a přes louku. Vyšli jsme u zastávky Divoká Šárka, kde jsme se rozloučili a vyrazili na sváteční obědy.
20151226
Aktualizováno Úterý, 13 Leden 2015 11:42
 

VÝPRAVY 2014

Email Tisk PDF
Seznam všech akcí na rok 2014/2015 najdete v sekci Kalendář akcí.
Výpravy pro oddílové děti jsou v kategorii Výlety oddíl, sekce kotlíci je pak určena pro vedoucí starší 15 let. 
Aktualizováno Úterý, 23 Prosinec 2014 17:58
 

Obcházíme republiku II. - Krušný vandr v Krušných horách 22.-26.8. 2014

Email Tisk PDF

Druhý díl obcházení republiky odstartoval na Masaryčce, odkud vyrazili Šiki, Týna a Rarach. V Dejvicích se připojili Bára, Jindra, Roki, Matěj a já. Ježek nám přišel říct, že nejede, že to nestíhá, ale podařilo se nám ho ukecat, že autobusem to ještě stihne. Ve vlaku jsme potkali Žvanila, který se tvářil, že by rád někdy také vyrazil, ale holt je chlapec pod pantoflem. Po cěstě zavolal Ježek, že autobus byl plný, ale že zkusí stopovat. Jako správní kamarádi jsme mu navrhli i několik náhradních variant, kupříkladu požádat o svezení Čížka nebo se zabalit do krabice a poslat se pépéelkem, ale nelíbili se mu. V Lužné u Rakovníka jsme přestoupili na vlak do Chomutova a po cestě hráli macháčka. V Chomutově na autobusáku jsme se potkali s Ježkem, který tam byl dokonce dřív než my. V autobuse do Nové Vsi nám řidič řekl, že hospoda, kam jsme měli namířeno, je zavřená, a že lepší bude jet až na Horu sv. Šebestiána. Tam jsme chvíli poseděli v místní osvěžovně a potom jsme se zkratkou přes louku vydali hledat les na přespání.

V sobotu ráno jsme dospali pracovní týden a zamířili na Měděnec. Po pár kilometrech nás opustil Ježek, kterého volaly do Prahy pracovní povinnosti a balení na dovolenou. Cesta nebyla nejpříjemnější, protože poměrně velký úsek vedl po asfaltce, do toho začala pršet. V Měděnci jsme se naobědvali v restauraci, kde ze stěn viseli mrtví ptáci a vycpané lišky a pak jsme se popovezli busem, abychom nemuseli pokračovat po silnici. Řidič nám poradil vystoupit v Nových Hamrech, abychom to na Klínovec měli co nejblíž. Odhadování vzdáleností ale evidentně nebylo jeho silnou stránkou, protože z původně inzerovaných 2 kilometrů bylo nakonec pět. Každopádně na Klínovec jsme došli a vyšplhali jsme se přibližně do půli kopce, kde jsme kousek od studánky a přístřešku našli jakž takž použitelné místo na spaní. Večer jsme chvilku seděli o ohně v příkopu a potom jsme se odebrali do přístřešků. Jejich pevnost prověřil déšť, který vytrvale padal od brzkých ranních hodin. Nejdřív to zabalili Týna, Bára, Jindra a Šiki, o něco později začalo zatékat do přístřešku i Ráře, Matějovi a mně. Akorát Roki se nám smál, protože jeho tropiko vydrželo všechno a nikam mu neteklo. Když jsme všechno sbalili, nasnídali jsme se v přístřešku u cesty a v pláštěnkách vystoupali na vrchol Klínovce, kde nás lákala především vidiná teplé hospody. Pán od lanovky nás k jedné nasměroval, takže jsme mohli usušit věci a zahřát se čajem a polévkou. Potom se Šikula, Roki, Týna, Bára, Jindra a Rára vydali domů a dál jsme pokračovali jen s Matějem. Cesta do Božího Daru byla příjemná a dokonce to vypadalo, že počasí se umoudřilo. V informačním centru jsme koupili pohledy a Ježíškův zápisníček, abychom mohli plnit úkoly na Ježíškově cestě. Také jsme se stavili na oběd v příjemné hospůdce. Pak jsme vyrazili na Božídarské rašeliniště, kde jsme potkali plno Němců. V jednotlivých chaloupkách jsme poctivě plnili Ježíškovy úkoly, což občas vedlo k lehce podivným pohledům ze strany přítomných rodinek, ale to nás nezastavilo. Nezastavily nás ani krupobití, které nečekaně začalo někde mezi stanovištěm 12 a 11. V chaloupce na 12 už bylo plno, takže jsme šli v dešti dál a zastavili až v turistickém přístěřku. Když jsme vytáhli vařič a začali dělat čaj, přestalo pršet. Po chvíli jsme vyrazili dál a nakonec došli až k chaloupce číslo 8, která nám přišla nejvzdálenější a tedy nejvhodnější k přespání. Počasí bylo pořád bláznivé, chvíli pršelo, chvíli svítilo, takže jsme si připadali trochu jako pejsek a kočička, když jsme asi třikrát vyndali celtu a tropiko na sušení na místní dětské prolézačce a třikrát s ním běželi zpátky do domečku. Když jsme okolo osmé večer usoudili, že tou dobou už výletníci nepřijdou a vyndali jsme vařič a spacáky, dost nás překvapila dodávka, která přijela vyměnit koš. O seznamáckém autě, které fotografovalo cestu a vzalo to i s vykuleným Matějem a celtou na klouzačce, už ani nemluvím. Když dopravní ruch utichl, zalezli jsme do spacáků a pozorovali západ slunce. Tím veškerá romantika skončila, protože jakmile zapadlo sluníčko, přišla neskutečná zima, takže po zbytek noci jsme klepali kosu a doufali, že nezmrzneme. Jinovatka, která byla ráno na okolních loukách, nás ani moc nepřekvapila. Po snídani jsme vyrazili do Horní Blatné. Cestou jsme se stavili na perfektní zelňačce u Bludné, kde jsme si zároveň poslechli lehce znepokojivou předpověď počasí pro příští dny. Další zastávka byla na Blatenském vrchu, kde jsme si pod rozhlednou dali oběd. V Horní Blatné jsme zašli na kafe, který bylo fakt hnusný, ale aspoň bylo kde doplnit vodu. Počasí nám přálo, takže jsme se dokonce zastavili u potůčku a chvilku se tam brouzdali. Nakonec jsme došli k rozcestí Pod Tisovým vrchem, kde jsme si v lese postavilo přístřešek z tropika, které nám půjčil Roki. Na dohled jsme měli přístřešek pro případ, že by Norům vyšla předpověď a vážně pršelo celou noc. Předpověď bohužel vyšla do puntíku přesně, takže pršelo i celé úterní ráno. Když déšť ani okolo jedenácté hodiny nepolevoval, vzdali jsme čekání, všechno sbalili a schovali se do přístřešku, kde jsme se nasnídali a pořádně zabalili krosny. Počasí mělo být pořád stejné, plánovaná trasa vedla cca 30 kilometrů mimo civilizaci a oba jsme byli solidně nastydlí, takže jsme se rozhodli vykašlat na Bublavu a vzali jsme to do Nejdku. Matějova pláštěnka už od soboty nefungovala, takže měl moji slušivou fialovou bundu a já si hrála na drsňáka v jehličí. Po cestě jsme si nevšimli Zapomenutého mostu a v Nejdku jsme svým vzezřením vyděsili obsluhu v cukrárně, kam jsme již tradičně na závěr vandru zašli na kafe. pak jsme se odebrali na nádraží a konečně za celý vandr jsme měli na něco štěstí, protože za chvíli jel vlak do Karlovým Varů a tam hned bus do Prahy. Vystoupili jsme na letišti a zajeli vysypat věci do klubovny. Tam jsme si preventivně změřili teplotu a když se ukázalo, že nejsme úplně nemocní, rozloučili jsme se a vandr oficiálně ukončili.

 
Více článků...


Strana 10 z 11
dsc_0181_2_20130729_1122014057.jpg

Dnes má svátek : Benedikt
Zítra : Tibor

Anketa

Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným
 

Návštěvnost

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes24
mod_vvisit_counterVčera26
mod_vvisit_counterTento týden24
mod_vvisit_counterMinulý týden206
mod_vvisit_counterTento měsíc311
mod_vvisit_counterMinulý měsíc821
mod_vvisit_counterCelkem70799