TK Boltuka

1. ^DVzduch voněl senem, ^Glétem a ^Dsexem,
před svatým ^AJenem v ^Gkapličce ^Dsmek' jsem,
vzpomněl na Vénu z ^GProstřední ^DLhoty,
^Cco kvůli ^Gsenu ^Aměl jen ^Dtrampoty,
^Emikoníčkem ^F#miVenci ^Hmibývaly ^Gděvy,
^Gmivdané, i s ^Dvěnci, ^EmiMarušky, ^AEvy,
^Emidobýval ^F#mitěla ^Hmijim tajným ^Gklíčem,
^Gmikaždá ho ^Dchtěla, ^Emizmámená ^Achtíčem.

Ref: ^DJinak ^Gvoní ^F#miseno ^Hmikoním, ^Gjinak ^Dzamilovaným^A,
^Dfouká z ^Gpolí, ^F#miláska ^Hmibolí, ^Gnevěř snům ^Dslibovaným^{G A}.

2. Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.

Ref:

3. Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.

Ref:

4. Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí,
zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem.

Ref:

*: ^DZpíval jsem schválně ^Gna Vény ^Dpočest,
jak ^Aoriginálně ^Gpřipravil ^Do čest,
^Eminebývá ^F#mizvykem ^Hmio noci ^Gprvé,
by ^Gmichlap ztratil s ^Dkřikem ^Emipůl litru ^{A D}krve.