TK Boltuka

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Vítejte na stránkách TK Boltuka

Hory 1. - 4. února 2018

Email Tisk PDF

Tradiční lyžovačka se tentokrát konala 1. – 4. 2. 2018. Ve čtvrtek postupně přijeli Ježek, Majda, Verča, David, Klárka, Ondrik s tatínkem, Manka, Kuba Votruba, Julča, Háta, Ela a autobusem Karča. Večer se chvíli hrálo na kytaru, ale poměrně brzo jsme šli spát, abychom měli dost sil na páteční lyžování.

V pátek jsme po snídani vyrazili lyžovat na Šachty. První skupinu vedli Manka a Petr a patřili tam Majda, Háta, Ela, Verča, David a Ondrik, i když později se rozdělili na rychlejší a pomalejší část. Speciální družstvo tvořila Julča, která stála na lyžích poprvé v životě a instruktora jí dělal Ježek, a Klárka, která sice kopec sjela, ale raději volila pomalejší tempo s Karčou. Skupinky si užívaly na svahu a sešli jsme se až okolo poledne na svačinku. Po lyžování jsme se vrátili k chalupě a ještě drahnou dobu blbli venku ve sněhu. Když jsme byli dostatečně promáčení, čekala nás vevnitř přímo luxusní hrachová polévka. Odpoledne patřilo veselým hrám. K večeři byla čína, kterou uvařil Vojtíšek, který během odpoledne dorazil z Prahy. Po večeři se hrály Dostihy a Soudruhu, nezlob se, které opanovala Manka, které se podařilo projít všechny prominentní funkce a frnknout za kopečky. Těžko říct, jak dopadly Dostihy, ale máme podezření, že Ježek zase všechny obral.

V sobotu nás čekaly Paseky. První překvapení přišlo už při příjezdu, protože parkoviště bylo plné a jeli jsme až úplně nahoru. Znovu jsme se rozdělili do družstev, jen vedoucí se trochu promíchali. V areálu se zrovna konali závody a začínaly pražské prázdniny, takže všude bylo plno lidí a i fronta na párek v rohlíku během pauzy byla pekelně dlouhá. Horká čokoláda se šlehačkou každopádně bodla a spokojené a najedené dětičky pokračovaly v lyžování s ještě větší radostí. Okolo 1 nás auta posbírala a vrátili jsme se do chalupy. K pozdnímu obědu byla gulášovka a po ní polední klid a znovu kupa her. Okolo půl 6 nadešel čas na pečené kuře, které si dali nejdřív Manka, Karča, Vojta, Majda, Petr a Ondrik, kteří vyráželi na Kamenec na večerní lyžování. Ostatní mezitím hráli hry.

V neděli jsme dospali předchozí dny a po snídani a balení jsme vyrazili do Jablonečka do cukrárny. Cesta ubíhala příjemně, protože krásně svítilo sluníčko a nespěchali jsme na žádný bus. V cukrárně jsme si dali něco teplého k pití a zákusek a pěšky se vrátili do chalupy na oběd. Během úklidu jsme se podívali na kousek pohádky a když bylo hotovo, snesli jsme si batohy ke garáži, naložili bagáž a vyrazili ku Praze.

Fotky jsou k vidění tady: https://www.facebook.com/pg/boltuka/photos/?tab=album&album_id=1619570174801080

 

Becheche - informace k výpravě - POZOR změna času srazu

Email Tisk PDF

Sraz: Pátek 15. 12. v 15:45 na Hlaváku ve výklenku naproti pokladnám

Odjezd: 16:07 vlakem (R 931)

Návrat: Neděle 17. 12. v 17:49 na Hlavák ( R 924)

S sebou: páteční večeři (po příchodu plánujeme polévku na zahřátí), spacák, přezůvky, klasické věci na vícedenní výpravu, pevné boty, teplé oblečení na ven, baterku, univerzální dárek (viz níže), cukroví, pomazánku, dárečky pro kamarády (pokud chcete), nádobí netřeba

Cena: 400 Kč

Kontaktní osoba: Karča, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , 728369900

 

 

Co je univerzální dárek?

Univerzální dárek je dárek, jehož příjemce si dítě vylosuje až přímo na akci. Každý, kdo univerzální dárek přiveze, tedy v sobotu večer během nadílky jeden dostane. Pokud bude dárek koupený, neměla by jeho cena přesáhnout 50 Kč. Doporučujeme ho přivézt již zabalený (s prázdnou cedulkou nebo štítkem) a potom jen dopsat jméno obdarovaného, tj. toho, koho si dítě vylosovalo
Aktualizováno Středa, 13 Prosinec 2017 09:46
 

Podzimky 25. - 29. 11. 2017

Email Tisk PDF
 Stejně jako posledních pár let jsme i letos vyrazili strávit podzimní prázdniny na naše
tábořiště v Leopoldově. Vyrazili jsme hned ve středu po škole či po práci, abychom si mohli
užít co nejdelší čas v Novohradských horách. Jedna skupina (Vašek, Manka, Filip, Cipísek,
Siréna, Kubajz, Viki, Vali, Vlastík, Ondra, Eliška, Bob, Háta, Klárka) měla sraz na Hlavním
nádraží a jela přímým vlakem do Kaplice. Zbytek se dopravil do Leopoldova auty (Ježek, Vojta,
Majda, Sára, Verča, Davídek, Ondrik, Jirka, Brába, Buclinka), řidiči vyložili všechny věci i
posádku a jeli zpátky do Kaplice pro zbytek.
Ve čtvrtek byl naplánovaný výlet na Kamenec - nejvyšší horu Novohradek. Abychom
nešli ve velkém počtu všichni najednou, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna šla
z Leopoldova přes samotu Ulrychov na Kamenec a poté do vesničky Pohoří na Šumavě, odkud
se dovezla autem zpátky do tábora. Druhá skupina šla přesně naopak, až na to, že vrchol
Kamence nedobyla a pouze ho obešla, avšak obě skupiny se potkaly zhruba v půli cesty a
druhá skupinka byla v táboře asi o půl hodiny dříve. Vrátili jsme se kolem páté hodiny a Eliška
s Ježkem už měli připravenou večeři, která po celodenním výletě přišla vhod. Večer jsme
strávili kolem roztopených kamen hraním deskových her a zpíváním k hraní na kytary.
Tak jak nám ve čtvrtek na výletě přálo počasí, v pátek se pěkně zkazilo, začala být
zima a chvílemi pršelo. To znamenalo, že se nedalo být venku, ale to nebyl žádný problém,
jelikož v plánu bylo vyrábění draků. Protože bychom se ke stolu do kuchyně nevešli všichni
najednou, dodrželi jsme rozřazené skupinky a draky si nejdříve vyrobila jedna skupinka,
zatímco druhá hrála hry s Mankou a poté se prohodili. Menší děti vyráběly barevná bábrlata
na ocas, větší si museli vyhrát s konstrukcí. Draky se podařily, akorát, jelikož pršelo, nebyla
příležitost pověsit je do větru. Po obědě a odpoledním klidu jsme se stejně jako každý rok
vydali do Borovan u Trhových Svin do bazénu, který jsme měli dohodnutý od čtyř do pěti
hodin. Ti, co se vešli do aut, jeli auty, zbytek se dopravil až k bazénu autobusy. Koupačku jsme
si všichni užili, a když jsme se vrátili do kuchyně, už na nás čekal Vašek s hotovými haluškami se
špekem a se zelím. Večer jsme byli všichni unavení, a tak jsme všichni za hraní kytar odcházeli
na kutě.
V sobotu, jelikož počasí se alespoň trochu vylepšilo, jsme mohli zůstat venku kolem
kuchyně a zahrát si pár her na vzduchu. Po obědě a odpoledním klidu jsme trochu netradičně
nevyrazili nahoru na Jednoty ke spřátelenému oddílu Čtveráci, nýbrž oni dorazili k nám,
abychom spolu strávili jedno odpoledne a děti se mohli zase lépe poznat. Nejdřív jsme začali
hrou v lese Šátky a po svačině v teple jsme si zahráli na louce před kuchyní vytouženou
Kabaretku (hra téměř bez pravidel s úkolem dostat míč na území soupeře). Celé odpoledne
jsme si všichni užili a už se těšíme na další společně strávený čas. Večer, jelikož se jednalo o
ten poslední, se hrálo na přání, aby si každý mohl zazpívat svou oblíbenou písničku.
Neděle jakožto poslední den byl hlavně ve znamení balení a poklízení. Po obědě se
první skupina naložila do aut a odvezli se opět do Kaplice na vlak. Jelikož přes noc hodně
foukalo tak do Českých Budějovic vlaky nejezdily a my jsme se tak museli dostat do Budějovic
náhradní autobusovou dopravou. Tam to ovšem nebylo o nic lepší a na nádraží nebyl nikdo
schopný podat informaci, jestli vlaky pojedou nebo nepojedou. Nakonec měly vlaky zpoždění
přes tři hodiny, takže všichni co mohli, se naskládali do aut a zbytek popojel autobusem do
Písku, kam jim naproti přijel Igor a Roki, za což jsme jim velmi vděční.
Seznam účastníků: Ježek, Brába, Vašek, Kuba, Vojta, Manka, Buclinka, Eliška, Filip, Kubík,
Zdenda, Cipísek, Majda, Sára, Verča, Julča, Háta, Ondra, Jirka, Davídek, Ondrik, Klárka, Viki,
Vali, Vlastík, Kubajz, Siréna, Bob.
Aktualizováno Čtvrtek, 09 Listopad 2017 10:28
 

Informace pro nový členy (nebo zvědavé zájemce)

Email Tisk PDF

Přemýšlíte, zda vyrazit k nám do oddílu? Následující řádky jsou určeny pro všechny děti a rodiče, kteří se rozhodují, zda je tábornický oddíl to pravé.

Jak velké děti oddíl přijímá?

Ideální je, aby dítě umělo číst a psát, ale přijít může i prvňáček. V současné době do oddílu chodí děti mezi 1. a 6. třídou ZŠ.

Co se děje na schůzkách?

Schůzky se konají každou středu mezi 16:30 a 18:00. Na schůzkách seznamujeme děti s různými tábornickými dovednostmi, které se jim hodí na výpravách do přírody a na táboře. Je to například orientace v mapě, poskytování první pomoci, práce se dřevem, uzlování, šifrování, poznávání přírody a pohyb v terénu. Dále s dětmi hrajeme hry na procvičení nových dovedností, rozvoj spolupráce a komunikace, nechybí ani pohybové aktivity, deskovky a vyrábění. Čas od času vyrážíme na výstavy, do divadla nebo na hřiště. 


Co s sebou na schůzku?

Kromě přezůvek nepotřebujete téměř nic. Hodí se blok a tužka, ale není problém půjčit si je na místě. V klubovně je k dispozici i pití a kelímky.

Klubovna se nachází v ulici Žukovského na sídlišti Dědina. Je v prvním paneláku vedle pošty v nejspodnějším vchodě. Na okně je nápis BOLTUKA.

Můžu přijít jenom na zkoušku?

Ano, není problém přijít se na schůzku podívat a potom se rozhodnout. 

Kolik to stojí?

V minulém roce platili členové oddílu příspěvek 200 Kč na rok, výše pro nový rok bude upřesněna během podzimu. Výpravy stojí okolo 300 Kč za víkend podle toho, na jak dlouho a kam se jede.

 

Máte-li další dotazy, kontaktujte hlavního vedoucího Pavla Ježka na emailu  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo přijďte přímo na schůzku.

Aktualizováno Pátek, 08 Září 2017 09:05
 

Obcházíme republiku V.

Email Tisk PDF
Je za námi další ročník, tentokrát již pátý! 

Pátek 25. 8. 2017

Praha – Domažlice – Pila – les

K již pátému úseku našeho putování okolo republiky jsme se sešli v pátek odpoledne na Hlaváku a ve složení Ježek, Čížek, Vojta, Zdenda, Daisy, Brába, Roki, Šiki a Karča vyrazili přímým vlakem do Domažlic. Nejprve jsme bojovali s otvíráním okna, ale panu průvodčímu se podařilo ho rozhýbat a poslat do rozpáleného vagonu trochu vzduchu. Navrch nám vysvětlil, proč sedíme ve starých německých vagonech, což vysvětlovalo ty divné zvuky podvozku. Cestu jsme každopádně přežili, v Domažlicích se najedli, potom popojeli vláčkem na Pilu, dali si pauzičku u hřiště a nakonec se vydali spát do blízkého lesa.

 

Sobota 26. 8. 2017

Les – Babylon – Pec – Čerchov – Čerchovský hvozd - Česká Studánka – Zelená Chýše – Česká Kubice – rybník

V sobotu nadešel vrchol víkendového putování, celý rok napjatě očekávaný výstup na Čerchov. Vzali jsme to přes Babylon a Pec a potom lesem, kde jsme se postupně rozpadli na několik družstev a více či méně nadšeně stoupali a stoupali. Na vrcholu to byl kapánek Václavák, k čemuž přispíval i sraz domažlického KČT, vystupující folklorní soubor a autobus, co vozil turisty nahoru i dolů. Někteří z nás se odhodlali vylézt na rozhlednu a následovala ještě hromadná vrcholová fotka. Potom jsme se rozdělili a vydali se dolů – Ježek a Šiki (i s nerozlučnou kamarádkou ortézou) to vzali méně strmou cestou, ostatní šli přes pěkný bukový les a Českou studánku. Tam byl sice hezký altánek, ale voda nikoliv, takže jsme ji doplnili až u Zelené chýše, kde jsme se všichni šťastně shledali. Od chýše jsme došli do České Kubice, kde zrovna probíhala hasičská slavnost. Hospoda byla ale prázdná, takže jsme se mohli občerstvit a ještě obdivovat výhled na šumavské vrcholy. Potom jsme se odebrali k rybníku, který měl být dle slov místního číšníka ideálním místem na spaní. Což o to, plácek s plážičkou tam byl, ale hned vedle chatka a u ní dvě bezprizorní a německy hovořící děti. Šli jsme si tedy nejdřív zaplavat a mezitím přemýšleli, kdo z nás umí nejlépe německy a je schopen s osazenstvem chaty vyjednat přespání. Chataři se naštěstí objevili poměrně brzy a ukázalo se, že jde o Kazacha žijícího v Německu. Slovo si tedy vzal Ježek a kombinací ruštiny, němčiny, angličtiny, rukou a nohou jsme se dohodli, že spaní není problém. Chvilku jsme ještě seděli u ohně, ale všichni jsme měli po náročném dni dost, takže ještě před 10 jsme byli všichni ve spacácích.

 

Neděle 27. 8. 2017

Rybník – nahoru lesem – Šnory – Filipova Hora – rozcestí, kde jsme se rozdělili (někde u Bělohradu)  – Brůdek – Hrádek – Tanaberk – potom omylem po červené a zpátky – Všeruby – po cyklostezce k rybníčku (před Pláně)

Přestože jsme v neděli chtěli vstávat a odejít brzo, abychom náhodou nepotkali majitele chaty (přeci jen historka, že Ježek je otec toho Kazacha a my kamarádi, co tam přespáváme, měla určité mezery), balit jsme začali až mezi 9 a 10. Vyrazili jsme směrem nahoru do lesa s tím, že se napojíme na zelenou značku. V jednu chvíli se k nám ale v lese rozběhl poměrně velký a ne úplně bezpečně vypadající pes, který zcela ignoroval volání paničky. Naštěstí nás ale neběžel sežrat, naopak s eukázalo, že je to neuvěřitelné vemeno, protože nás všechny oslintal a pokyn „Domů!“ si vykládal jako výzvu k ještě radostnějšímu skákání. Jen Daisy z něj byla poněkud na prášky. Když konečně přiběhla panička, vysvětlila nám, že pes bydlí u lesa a má rád lidi, takže když nějaké potká, není šance ho odvolat zpátky. (Ještě říkala, že je chovný, takže jestli jsou všichni jeho potomci stejní troubové, jako on, tak tedy potěš koště.) Zbytek cesty už probíhal poklidně, udělali jsme si krátkou pauzičku v Filipově Hoře, potkali cestu plnou velkých mravenišť a nakonec došli až na rozcestí, kde jsme se museli s těžkým srdcem rozloučit. Pořídili jsme ještě závěrečné společné foto a snímek pokračujících dobrodruhů pro případ, že by nás už nikdy nikdo neviděl. Pracující a Zdenda potom došli do Koutků na Šumavě, odkud jeli domů, my s Vojtou jsme se vydali do Brůdku. Tam jsme si u hodné paní na zahrádce nabrali vodu, naobědvali se na rozcestí a zamířili do Všerub. Už nějakou dobu se nám nad hlavou honily mraky, takže jsme čekali, zda zmokneme. Místo toho jsme ale špatně zahnuli a všimli si toho až po poměrně dlouhém úseku, kdy jsme se dostali na dohled Brůdku. Vrátili jsme se tedy, ale zacházky ani moc nelitovali, neboť jsme díky ní viděli hezký kostel a hlavně se vyhnuli dešti. Když jsme se totiž vrátili na správnou cestu, byla ještě mokrá, což nás, jen si to přiznejme, opravdu pobavilo. Po cyklostezce a podél rybníka jsme pak došli do Všerub, dali si pití v místní hospodě a potom se vydali spát do míst, která jsme si vyhlédli na mapě. Než jsme postavili přístřešek a snědli kuskus s tuňákem, byla skoro tma, takže jsme se zavrtali do spacáků a šli čerpat síly na další den.

 

Pondělí 28. 8. 2017

Les – podél drátu na cyklostezku – Červené Dřevo – Fleky – ostružiny – Svatá Kateřina (zavřená hospoda, kde nám nakonec nalili) – pořád po červené (vlastně až do ŽR) – Chodská Úhlava – Zadní Chalupy – Pod Lovečnou – Stateček a Oslí Studánka

Již v neděli odpoledne jsme nad mapou usoudili, že úsek mezi Všeruby a Červeným Dřevem nemá smysl obcházet po cestě, ale raději to vzít přes kopec podél drátů. V pondělí jsme se tedy vymotali z lesa a pustili se pěkně rovnou přes louku. Z té se za obzorem stala pastvina, ale žádná zvířátka jsme neviděli, takže jsme bez obav překročili ohradník a šlapali dál. Drobné údolíčko s potokem jsme překonali raději v lese, kde se nás dřevorubci nevěřícně ptali, zda jdeme správně. Nakonec jsme se dostali na dohled silnice. Lehkým překvapením byl pán, který opravoval ohradník právě v místě, kde jsme se vynořili zpoza náspu. Naštěstí mu to nijak nevadilo, takže jsme mohli vesele šlapat dál. Že jsme si vybrali slušnou dávku štěstí, se ukázalo za zatáčkou. Ta samá ohrada, kterou jsme před chvílí opustili, byla totiž plná krav, které stály a upřeně na nás koukali celou dobu, kdy jsme procházeli okolo. V Červeném Dřevě jsme si dali krátkou pauzu u obnovených základů kostela a potom přes Fleky pokračovali do Svaté Kateřiny. Za zmínku na této části trasy stojí obrovské keře plné velkých a zralých ostružin, kde jsme se zastavili na neplánovanou dopolední svačinku a s plnou pusou přemýšleli, jaktože je tam netrhají místní. Ve Svatě Kateřině nás poněkud nepříjemně překvapila hospoda, která byla sice otevřená, leč opatřená cedulí, že dnes má až od 3. Naštěstí se nám podařilo najít člověka, který nám natočil pití i doplnit vodu. Kousek za Kateřinou jsme vstoupili do CHKO Šumava a na krásném plácku u Chodské Úhlavy si dali oběd. Potom jsme postupně stoupali, stoupali a kladli si otázku, jak se vlastně dostaneme na šumavský hřeben. Když jsme na jednom z rozcestí uviděli, že jsme ve výšce okolo 1000 metrů, začalo nám být jasné, že to bylo právě tohle stoupání. Posledních několik kilometrů jsme hlavně doufali, že studánka, kam míříme, bude fungovat. Měli jsme kliku, voda tekla a navíc se ukázalo, že rozcestí Stateček, kde jsme chtěli spát, je opravdu pěkné místo s velkým přístřeškem a dostatečně širokými lavicemi. Večeři jsme si uvařili u stolu s nádherným výhledem na Šumavu, připili si na Vojtovi osmnáctiny a potom to zalomili.

 

Úterý 29. 8. 2017

Stateček – Bílá Strž – Černé jezero – Čertovo jezero – Železná Ruda – kozí plácek

Po 25kilometrové náloži z pondělka jsme si úterní trasu naplánovali tak, abychom měli dost času na obdivování všech míst, která nás čekala. Jen kousek za Statečkem nás čekal vodopád Bílá Strž. Dalším zastavením bylo Černé jezero, kde jsme chytře vychytali pěkné místo se stolkem zcela mimo dav turistů. Tam jsme si odpočinuli, koukali na kachny a ještě pořád úplně nevěřili tomu, že jsme fakt došli až sem. Přechod mezi Černým a Čertovým jezerem byl trošičku šok, ani ne tak kvůli přechodu Jezzerní hory, ale spí kvůli nekončícímu proudu lidí, na který z vandrů po hranicích nejsme úplně zvyklí. Konec konců, tolik lidí, jako v úterý mezi jezery jsme nepotkali dohromady za celý vandr. Na Čertově jezeře jsme se naobědvali a konečně se společně vyfotili v oddílových tričkách. Při pohledu do mapy nám ale došlo, že i když máme velmi pohodové tempo a často stavíme, jsme pořád hrozně rychlí a jestli chceme letos končit (a příští rok začínat) v Železné Rudě, máme až moc času navíc. Rozhodli jsme se tedy, že do Rudy sejdeme už v úterý, uděláme si pauzičku ve městě a ve středu pojedeme dřívějším vlakem. Jakmile jsme opustili hlavní trasu k jezerům, bylo kolem nás znovu prázdno. Po červené a modré jsme tedy sešli do Rudy, tam poseděli na zahrádce, koupili si zmrzku a párek k fazolím na večer a užívali si zasloužený odpočinek. Poslední noc jsme už ani nestavěli přístřešek, prostě jsme si rozložili ležení na kraji lesa vedle ohrady s kozami a doufali, že je nikdo nepůjde krmit. Na cestě jsme si ohřáli večeři a šli spát.

 

Středa 30. 8. 2017

Kozí plácek – Železná Ruda – Praha 

Ráno nás probudilo sluníčko, které přímo proti nám vycházelo zpoza hor. Kozy ještě pořád nikdo nenavštívil, takže jsme si poměrně rychle zabalili, dali snídani a vydali se dolů do městečka. Trošku nás děsilo, že potkáváme ty samé lidi, co předchozí den, ale co už. Koupili jsme si čerstvé pečivo a nějakou zeleninu na cestu, našli nádraží, a protože nám zbývalo ještě dost času, stihli jsme i kafe ve vtipném podniku, který spojoval elegantní kavárnu s lehce pochybným casinem. Potom jsme se odebrali na nádraží. I přes zpoždění osobáčku mezi Alžbětínem a Klatovy jsme stihli navazující vlak, v téměř prázdném vagonu si dali opulentní oběd ze všech možných zbytků, v Plzni přestoupili do starých německých vagonu a šťastně dojeli do Prahy. Tím tedy skončil pátý ročník našeho velkolepého obcházení – sice kratší, ale zato velmi povedený. A za rok se těšíme na jeden z vrcholů akce, přechod Šumavy.

 

 

 


Strana 4 z 13
dsc_0128_2_20130729_1923956196.jpg

Dnes má svátek : Soňa
Zítra : Taťána

Anketa

Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným
 

Návštěvnost

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes48
mod_vvisit_counterVčera101
mod_vvisit_counterTento týden305
mod_vvisit_counterMinulý týden762
mod_vvisit_counterTento měsíc2612
mod_vvisit_counterMinulý měsíc2492
mod_vvisit_counterCelkem144233